Do Šaly jsme odjížděli s plánem urvat minimálně jeden bod a pojistit si tak bronzové medaile z WHIL. To se nám bohužel nepodařio. V bouřlivé atmosféře slušně zaplněné haly jsme podlehly 24:22.

Troufám si říct, že za sebou máme jeden z nejnáročnějších a nejrychlejších zápasů soutěže.  Hrálo se opravdu nahoru dolů a na obou stranách byly k vidění velice kvalitní obrany, o čemž vypovídá i (na Šalu) malý počet vstřelených branek.

Pozitivem hned zpočátku bylo, že jsme překonaly svůj nešvar a zápas jsme začaly v plném nasazení a to od první minuty. Obrana fungovala jak se patří a vůbec všechno klapalo jak mělo, až na naše opět osudné proměňování. Šlo však poznat, že proti nám stojí neméně zdatný soupeř. Branek přibývalo pomálu a nám všem začínalo být jasné, že každý gól se bude vážit zlatem. V podstatě celý zápas byl vyrovnaný, jen několikrát se protihráčkám podařilo odskočit na rozdíl pěti branek, což jsme ale vzápětí dovedli stáhnout na remízu. V tom okamžiku jsme ovšem nedokázali dát ten gól, který by nás dostal nahoru a dokázal zvrátit průběh zápasu na naši stranu. Šance byly, ale někdy je ta brána prostě zatraceně malá.

Přestože jsme zápas prohráli, shodli jsme se, že jsme odehráli jeden z nejhezčích zápasů sezony. Na utkání si cením zejména toho, že do poslední chvíle jsme věřili v naši hru a neodchýlili se od toho, co chceme hrát. A že nám to teď nevyšlo? To se stává. Důležité je, že z chyb, co jsme udělali se poučíme a věřím, že se nám to zúročí  hned v dalším, posledním, zápase doma se Slavií.

Proto Vás srdečně zveme – přijďte nám pomoci získat ligový bronz – zlínská házená by si po delší době takový úspěch určitě zasloužila.

Související:

1. Bod ze Šaly – senzace!!!
2. Sladká tečka za podzimem
3. Jedeme do Ruska!

Jak  charakterizovat hru Šaly? Většinou tak, jak tu naší. Holky chtějí hrát házenou, běhat a jedná se asi o nejdynamičtější tým z celé ligy. Individuálně jsou opravdu velice dobře vybavené na nohách a nám bylo již před zápasem jasné, že s naším plánem jít do vysunuté, agresivní obrany, hnat to dopředu i dozadu, na palubovce budeme muset padnout a bude nás to stát neuvěřitelné množství sil. Předpokládané se stalo pravdou, zápas to byl jeden z nejnáročnějších a nohy se nám po posledním hvizdu rozhodčího třepaly ještě hodně dlouho, ale stálo to za to! Nejenom, že jsme vybojovali extrémně důležité body, ale zahrály si opravdu dobrou házenou, která nás baví.

První poločas jsme, naproti našim zvyklostem , začali v plné rychlosti a nasazení, dostávali jsme se do šancí skvěle bránili, nenechávali jsme dostat  jejich spojky do rychlosti, chodili na kontakt a šlapalo to tak, jak má. A jak já, coby milovník dobré obrany, říkám – když jde obrana, přijde ostatní. Netrvalo to dlouho a vytvořili jsme se krásný náskok 7mi gólů, o který jsme ovšem zase přišli a o poločase šli do šaten už „jen“ plus 3.

Druhý poločas už byl ve znamení, kdo odpadne dřív. Hrálo se opravdu 60 minut a žádný tým nechtěl polevit v tlaku, protože tušil, že právě to by se mu mohlo stát osudným. Šala kousala do poslední sekundy, neustále snižovala náš náskok a my ho bránili. A ubránili. Výsledkem 35:31.

Gólů padlo opravdu hodně. Ovšem nemyslím si, že by to byl výsledek špatné obrany, ale spíše opravdu velkého herního tempa a nasazení. A výhra nad Šalou? Super, přesně to jsme potřebovali a já jsem opravdu moc ráda, že se nám to povedlo a do zimní přípravy jdeme s úsměvem na tvářích.

Související:

1. Ze Šaly jedeme z prázdnou
2. Bod ze Šaly – senzace!!!

Soupeř, který nás čekal v neděli odpoledne byl dalším nováčkem soutěže – černí andělé z Mostu. Naše dosavadní bilance s nováčky soutěže mluvila plně v náš prospěch a i dosavadní výsledky dávaly tušit, že favority utkání jsme jednoznačně my.  I přesto jsme první poločas vyhrály pouze o gól. Již tradičně nás trápilo neproměňování, díky kterému si dokážeme zkomplikovat leccos a úplně zbytečně. Do druhého poločasu jsme jednoznačně vletěli lépe  my, obrana nám skvěle šlapala, my sbírali míč  za míčem a vytvářeli si stále větší náskok až na rozdíl 29:21. Obrovskou chybou byly bez pochyby poslední góly poločasů, které skončili v naší bráně. To by se nám skutečně stávat nemělo a nesmí. Jinak si myslím, že jsme Most celkově přehrávali a dokázali uvolňovat všechny hráčky na hřišti. Kdybychom k tomu přidali ještě lepší úspěšnost střelby, jistě by byl výsledek ještě přesvědčivější.

Co možná většinu diváků zaskočilo bylo, že při mostecké hře na dva pivoty, jsme nezvolili obvyklý postup a nezatáhli obranu, ale drželi jsme naši 1-2-3. Výsledkem bylo, že jsme vzadu s Pozi létali jako utržené a občas to mohlo působit až komicky, ovšem výsledkem byli nejen zaskočení diváci, ale i útok Mostu a my tak získávali důležité míče.

Příští týden nás už ovšem čeká soupeř jiného kalibru a to Veselí nad Moravou. Věřím tomu, že se bude  jednat o velké derby od začátku až do konce a myslím, že i o neobyčejně tvrdý zápas, kde budou na obou stranách vidět velmi kvalitní obrany. Zápas to tedy bude se vším všudy a já osobně se na něj docela těším, podobné zápasy jsou výzvou a jsem zvědavá, jak ve veselském pekle obstojíme. Věřím, že si konec naší sezony osladíme, jak se patří, dva body z Veselí by to určitě zařídily.

Související:

1. Ze Šaly jedeme z prázdnou
2. Další body z Bánovců

Startovali jsme z lehka, a to v domácím prostředí, na které jsme paradoxně zajížděli v pozici hostí. Jednalo se totiž o naše první pohárové představení, ve kterému jsme nastoupili proti našemu dravému mládí z SCM Zlín. Jelikož s holkama 3x týdně trénujeme, absolvujeme přípravy, společně se proháníme po stadionech i posilovnách, povaha zápasu tomu také odpovídala. Přátelský zápas na rozjezd týdne – ideální a jistě i daleko vítanější, než běhání našich zamilovaných pyramid.

Ve středu nás ovšem čekal soupeř daleko většího kalibru a to mladý a temperamentní Trenčín, který rok od roku „oslabuje“ a rok od roku to na sobě nedává znát a vesele šokuje interligu svými dobrými výsledky, kterými si vydobil pověst týmu, který není radno podceňovat a který kouše do poslední sekundy zápasu. Což dokázal i v zápase s námi, kde jsme se opět první poločas nějak ne a ne dostat do tempa, přesto jsme o poločasu šli do šaten s plusem tří gólů. Druhý poločas odpovídal stylu obou týmů – běhalo se nahoru dolů, spousta gólů padala z první, druhé vlny rychlého útoku a ani na okamžik jsme si nemohli být jisti naším vítězstvím. Hrálo se skutečně až do posledních minut, ve kterých jsme Trenčín předčili a vyhráli 33:28 a navázali na naši domácí neporazitelnost.

Prostoru k oslavám a oddychu ovšem nebylo příliš. Hned v sobotu nás čekala cesta na jih Čech za holkama z Písku, které se svými výsledky zatím nejevili velkou spokojenost a chuť si chtěli spravit právě na nás. Podmínky k tomu měli ideální: domácí prostředí, nadějný výsledek ze čtvrteční předehrávky… Ovšem mi žádné pouštění bodů v plánu neměli, což jsme dali znát hned v prvním poločase, kde jsme si vytvořili nadějný rozdíl 7:2. To by ovšem nebyl zápas v Písku, aby nepřišlo nějaké to drama. Písečanky uždibovaly gól po gólu celý zbytek zápasu a náš odstup se menšil a menšil. Nepropadli jsme ale panice – tedy po dobu 45 minut zápasu. Co se stalo potom těžko vyjádřit. Konečný výsledek  – padli jsme o gól. O gól! Strašně naprd. Důvodů proč, by se jistě našlo mnoho a netřeba je jmenovat. Koncovku zápasu jsme jednoduše nezvládli, a to je obrovská škoda, už kvůli tomu, že většinu zápasu jsme měli výrazně navrch.

Písek nám udělil černou tečku za naším týdenním maratonem a sesadil nás z druhé příčky interligy. Tak co teď? Hurá, pěkně šplhat zpátky nahoru, co to půjde a začít můžeme hned v sobotu, kdy čekáme na návštěvu černé anděly z Mostu, kde budeme chtít opět prokázat naše kvality, a také to, že nevydařený zápas v Písku nás nikoli položí, ale nakopne.

Související:

1. Další body z Bánovců

My jsme po našich senzačních dvou bodech v Michalovcích nešli do zápasu s ničím jiným, než se záměrem získat plný bodový zisk, pokračovat v trendu domácí neporazitelnosti a potvrdit dobrou formu. Olomouc ovšem také nepřijela jen tak na výlet, což nám dala jasně pocítit hned v prvním poločase zejména svou agresivní zataženou obranou, na kterou my ne a ne najít recept. A pokud jsme skulinku našli, obranu přehráli a dostali se do gólových šancí, velká část našich střel končila mimo bránu, nebo v rukou Baruš Raníkové, která v zápase dostála své reputaci a volný prostor v bráně člověk málem hledal mikroskopem.

Co se týče průběhu zápasu, tak to v prvním poločase vypadalo, jakoby se na nás podepsal hrací čas v nekřesťanských 11 hod. Přišlo mi, že jsme se nemohli dostat pořádně do tempa a z předností, které nás zdobí nejvíce, jsme nedokázali těžit tolik, kolik bychom chtěli. Výsledkem toho bylo, že jsme o poločase tekli o 4 a do druhé půle šli s jasnou vizí – dohnat, otočit a hlavně – začít pořádně běhat.

Druhý poločas začínal přece jen už něco po půl dvanácté, a hned potom, co vysvobodili uvězněnou Verču Hejtmánkovou ze záchodu, jsme na to vletěli a ukrajovali z 4 gólového manka branku za brankou. Jakmile jsme se dostali na kontakt následovala spousta šancí a neproměněných příležitostí z naší strany.  Není pochyb, že zápas byl boj obran a kdo chtěl vyhrát, musel využít každé šance, která se mu naskytla. A tudíž při množství našich zahozených šancí, můžeme být rády za konečných 23:23, za které vděčíme hlavně naší obraně.

Ačkoli Olomouc zastavila naši spanilou jízdu, z druhého místa v tabulce nás nevyhnala a o neporazitelnost nás nepřipravila. Do jara zlepšíme koncovku, že ani Baruš v bráně nás nevychytá, vrátíme jim to na jejich půdě a ty body si odvezeme oba.

Několik fotek ze zápasu najdete v mojí galerii. Další pak u bratra na Flickru.

Související:

1. Zlín na prvním místě v tabulce WHIL!!!
2. Týdenní maraton s hořkou tečkou na závěr
3. Připrav se, hrajem!

Jako cíl zápasu jsme si dali získat diváky a ukázat jim, jak hezkou házenou umíme hrát a přesvědčit je, že stojí za to na naše zápasy chodit, a pokud možno v co nejvyšším počtu. Sama za sebe můžu říct, že to byl úkol těžší, než získat ony další dva body. Vy, co jste tam byli, myslíte, že se nám to povedlo? Já myslím, že ani moc ne. Rozhodně umíme hrát líp a hlavně hezčeji, ale nezoufejte, určitě Vám to ještě ukážeme! Každopádně díky Vám, návštěvnost byla, dle mého názoru, velice hezká.

První poločas rozhodně nebyl dle našich představ, ve druhém přišlo zlepšení, ale nebyl to top naší hry. Co je ale hlavní a důležité, je velice sympatická výhra 39:23, a to se počítá. Zajímavostí zápasu byl tah trenéra, který se rozhodl pro hokejové střídaní v 15. minutě, kdy střídala celá šestka a každá hráčka tedy dostala stejný prostor. Je nutné dodat, že na průběhu zápasu se to absolutně nepodepsalo a ze statistiky zápasu bylo opět těžké určit hráčku z největším počtem gólů.

Co se týče hry JH, některé střely jejich křídel stály rozhodně za povšimnutí, co na druhou stranu hodně pokulhávalo byl postupný útok, který tkvěl v prostém nahazování na brankoviště, kde svých atributů plně využívala Iveta Matoušková a jistě se shodneme, že bránění této hráčky se občas rovná boji s vlastním pudem sebezáchovy, což ovšem, ať se nám to líbí nebo ne,  jenom potvrzuje její kvality.

Jak jsem již psala dříve, proti JH nehraji vůbec ráda, a tak mě těší, že máme podzimní zápas za sebou, k tomu s tak lichotivým výsledkem. Pak také – ta tabulka! Jistěže je začátek sezony a my měli doteď docela příjemný los, ale stejně věřím, že to zlínského fanouška těší a nás určitě taky. Zlíneček první!

Připíjím nám burčákem a pevně doufám, že nám to ještě chvíli takhle vydrží

Související:

1. Zlín poprvné nerozhodný
2. Týdenní maraton s hořkou tečkou na závěr
3. Jsme prvním interligovým týmem!

Začátek zápasu byl v režii domácích, nebyli jsme úplně ideálně zformované v obraně a hlavně v důsledku toho jsme v 10. minutě prohrávali 2:6. Což se nám samozřejmě nelíbilo, a tak jsme začali bránit, jak umíme. Zuzka Mahďáková pochytala rány, které přes obranu prošly, křídla nám startovaly do rychlých a průběh zápasu se pomalu začínal točit v náš prospěch. Hlavně konec poločasu nám v útoku vyloženě vycházel, po jednoduchých kombinacích jsme se dostávali do vyložených šancí a zásluhou toho jsme do druhého poločasu šli s třígólovým náskokem.

Začátkem druhého poločasu se Bánovce snažili zápas opět otočit a měli k tomu blízko za stavu 18:19, víc jim ovšem naše obrana nedovolila a opakoval se scénář z prvního poločasu – dobrá obrana, brankářka, křídla v rychlých a konečný výsledek zápasu 31:22. V Bánovcích se nám nakonec hrálo docela dobře, hala byla zaplněná, diváci slušní a co mě osobně docela příjemně překvapilo bylo, že jsme si zasloužili nejenom jejich potlesk, ale i pochvalu za kolektivní hru a chuť po vítězství.

Stejně sympatické mi bylo také to, že skoro každá hráčka, která se na hřišti objevila dala stejný počet gólů – 4. Což jen potvrzuje výše zmíněné, a také to, že soupeři to s přípravou na zápas nebudou mít nejjednodušší. Co mě trošku zaráží jsou pozměněné statistiky, které Bánovce poskytly, takže jen pro informaci, ne všechny zápisy jsou správně.

Příští týden nás čeká asi můj „nejoblíbenější“ soupeř z celé ligy – Jindřichův Hradec, naštěstí na domácí půdě. Jestli budeme hrát, tak jak v posledních dvou zápasech, věřím, že bychom měli vyhrát.

Související:

1. Body s Partizánským
2. Zpátky na vítězné vlně

V neděli jsme vyrazili ze Zlína a po cestě jsme si střihly zápas s nováčkem soutěže Mostem. Poté nás již čekala dlouhá cesta, která utekla překvapivě rychle a v pondělí ve tři ráno jsme přijeli do našeho cíle – sportovního centra Larviku, kde bydlíme.

Ve středu nás čekal první zápas s druholigovým týmem Skien, který jsme vyhrály docela s přehledem a začaly jsme doufat, že bychom nemusely být zase tak velcí outsideři na turnaji, ke kterému celý týden směřujeme.

Další den nás čekalo asi největší lákadlo zájezdu, a to zápas s jedním z nejlepším týmů světa – HK Larvik. Asi nemá význam vyjmenovávat všechny hvěždy, které proti nám nastoupily. Každopádně většina z nich  byly olympijské vítěžky!!! Stát proti nim na hřišti byl nezapomenutelný zážitek a s žádnými jinými ambicemi jsme do zápasu ani nešli. Cílem si bylo užít tuto vzácnou příležitost a okusit, jak se hraje proti světové špičce. V poločasu už jsem byla dynamiky a rychlosti docela přesycená, ale Larvik evidentně ne a přichystal nám i nášup v druhém poločase. My jsme se ale statečně drželi, hrály do poslední sekundy a ukázali pár akcí, které potěšily i Norské publikum.

Dnes už nám začala ta pravá prověrka. Nastupujem na turnaji, který je připravou pro ligové týmy Norska. Při odjezdu asi nikdo z nás nečekal, že bychom mohly hrát vyrovnané partie s těmito předními týmy, a proto jsme byly velmi mile překvapeny, když jsme náš první zápas na turnaji vyhrály o gól. Bylo to drama do poslední sekundy. O vítězství rozhodla Růča (Petra Růůčková) v posledních vteřinách zápasu v pasivitě a korunovala tím náš bojovný výkon, který si dva body určitě zasloužil.

Začátek turnaje je to krásný, kdo ví, jak budeme pokračovat. Každopádně se jedná o přípravu a důležité je hlavně nasbírat zkušenosti, sehrát tým a zjistit, na čem bychom měly dále pracovat. Seznámení s Norskou dynamickou a opravdu velmi rychlou házenou pro nás jistě znamená posun dopředu. K tomu Norsko je opravdu nádherné a když se k tomu dnes přidalo ještě plodné nakupování, opalovačka na pláži, dva body s šestým týmem ligy a grilované hamburgery, tak nám skromným holkám z Moravy nemohlo absolutně nic chybět. Co mám dál povídat, naplno si tu to tu užíváme a je nám tu fajn. A jelikož je dnes, dle naší kulturní referentky (Monči Pažourkové), den ticha, tak už popřeju dobrou noc a držte nám pěsti do dalších zápasů.

Související:

1. Norská voda divoká, české rybníky stojaté

Důvod? V poslední době se všude diskutovalo o všem možném i nemožném o mé osobě a mně bylo silně nepříjemné, že jsem neměla prostor se k daným „kauzám“ jakkoli vyjádřit (pokud tedy neberu v úvahu diskusní fóra, kam opravdu odmítám psát a diskutovat s frajerama typu tři tečky, vykřičníky a kdoví, co všechno anonymního dokáže chytrý svět kompjůtrů ještě vymyslet za nicky).  A proto jsme ráda, že mám tyto fajn stránky, které mi umožňují napsat přesně a doslova to, co chci říct a sdělit lidem, co je to zajímá.

A nyní proč jsem se odhodlala napsat tento článek? Nemá význam chodit kolem – prostě a jednoduše mě urážejí smyšlené domněnky a teorie, které mají někteří lidé tendenci vymýšlet. Jistě bych mohla mávnout rukou, říct si: „Ať si kecají,  dnešní noviny, budou zítra staré“ a podobné věci, kterými bych se ujišťovala, že mi to nevadí a že jsem silně nad věcí. Bohužel to tak není a já mám potřebu se obhájit. Konec konců, vzhledem k mé doufámbudoucí profesi, by to snad i mohlo být pochopitelné.

První bych se ráda vyjádřila k nařčení, že jsem neodehrála poslední zápas finálové série se Slavií Praha. Ačkoli jsem měla pocit, že k tomuto se snad ani nemá cenu vyjadřovat, nakonec Vám pánům chirurgům a fyzioterapeutům z Veselkého fóra ráda podám vysvětlení. Bolela mě noha! To je veškeré vysvětlení, které Vám můžu dát a dodám jediné – jestli si myslíte, že sebou někdo 10 měsíců tříská do palubovky a žije házenou proto, aby po tom roce dřiny proseděl na lavičce finále, na které dřel celý ten rok, tak to klobouček. Tomu se říká opravdu železně neotřesitelná logika. Ale chápu, řeka Morava nám pomalu stoupá, je vyhlášen stav ohrožení a jak to tak čtu a poslouchám – nejspíš není vyloučeno, že někomu to množství vody začíná šplouchat na nežádaná místa.

Nalakovaným nehtům na lavičce nemám odvahu dělat konkurenci. To je tak unikátní kameňák, že si netroufám ho jakkoli glosovat.

Další část článku bych chtěla věnovat fanouškům, kteří mi popřáli štěstí a přes jakékoli zprávy, které se objevily, se vyvarovali jakýchkoli popichujících poznámek. Velmi si vážím vašeho nadhledu a velmi ráda jsem hrála za tým HC BRITTERM VESELÍ. Hodně těžko sama nesu odchod z veselkého pekelného prostředí, které mi za tu dobu opravdu přirostlo k srdci. Vždy, když budu ve Veselí hrát, budu moc ráda vzpomínat na to, jak jsem mohla být na několik let Veselská panenka. Ale každého provází nějaký jak životní, pracovní, tak i názorový vývoj a člověk má potřebu se posouvat. Já v současné době dostala chuť hrát za Zlín. To je v podstatě vše. Láká mě určitá výzva, nová příležitost, nová práce. Každý člověk má právo se rozvíjet a zkoušet se věnovat  věcem, které jej motivují. Tak prosím ty, kteří kritizují mé rozhodnutí: dejte mi taky tu možnost jít v klidu za svou ideou.

No related posts.

Protipólem pak byl sobotní zápas se Šalou. Zatímco Hradec hraje vcelku pomalou, těžkopádnou házenou, Šala hraje technicky a rychle. A proto ten, kdo byl na pátečním tréninku, by jen stěží uvěřil průběhu sobotního zápasu. Tentokrát se potvrdilo pravidlo, jak špatný trénink, tak dobrý zápas. Zatímco v pátek jsme v obraně běhali jak pomatené lesní včely, v sobotu se objevil jakýsi řád a systém. Kde se vzal, netuším.

První půlka poločasu byla vyrovnaná , pak jsme se začaly dostávat do šancí, dobře jsme bránily, Černoška v bráně opět kouzlila a začínal se rýsovat jednoznačný průběh zápasu. Potřeba dodat, že k našemu výkonu nám taky pomohl nepřesvědčivý výkon Šaly, která má určitě za sebou i lepší zápasy, ale co, trocha samochvály snad neuškodí, ne? Vítězství jsme si určitě zasloužily a když jsme se ještě dozvěděly, že Michalovce prohrály v Bratislavě a tudíž nám k dosažení interligového zlata stačí remíza, nezbývalo než to pořádně oslavit a začít se připravovat na to česko – slovenské finále.

A co se děje teď? Užíváme si zasloužené třítýdenní pauzy a 17. 4. vyrážíme na dvoudenní výpravu na východ Slovenska, kde se pokusíme o historické prvenství českého týmu v interlize!

Pro ty, kteří by si rádi připomněli krásnou atmosféru sobotního zápasu, reportáž ze zápasu je ke shlédnutí na stránkách Televize Slovácko.

Související:

1. Repríza českého finále skončila smírem

Vánoce byly letos obzvláště štědré, první dárek jsme si s holkama nadělily již 20. 12. v sobotu, když jsme doma porazily Michalovce, což nás posunulo na druhou příčku interligy a před Olomoucí jsme zase o krok dopředu. Na to jaký měl zápas průběh (jen párkrát se dostali Michalovce na kontakt) bylo k vidění spoustu emocí na Michalovské lavičce a trenér Lukačín se dokonce začervenal. Pak už následoval týden volna a čekal nás Český pohár. V semifinále jsme narazili na Olomouc, se kterou jsme na domácí půdě remizovali. Tentokrát byla Olomouc vítězná, ale co, první vyhrání z kapsy vyhání. Utkání bylo televizní. Bratr se prý zvládl dívat na celý zápas, za což mu patří můj velký obdiv a veškeré uznání. Snad nebudu přehnaným kritikem, když si dovolím říct, že na obou stranách se hrála mizerná házená, která by rozhodně neměla být ukázkou čekého vrcholu. Ale každý den není posvícení a každý z nás má občas obě ruky levé. Nepostup bych neviděla tak tragicky. Dle mého názoru je důležitejší liga a na to, co se předvádělo o víkendu by stálo za to zapomenout a teď se pořádně připravit na domácí zápas s Bratislavou. Byl by to hezký začátek sezóny a pokud nám domácí publikum připravý takové prostředí jako v zápase s Michalovcema je možné, že nás také dovede do vítězného konce…. Takže odložme číše a hurá do jarní části interligy a doufejme, že tento rok bude ještě o stupínek lepší než ten minulý

No related posts.

Prohra nám mrzela hodně, ale nemělo smysl se tím dál zabývat a mnohem lepším řešením bylo se otřepat a další den Řekyním a všem ostatním ukázat, že házenou hrát umíme a získat si zpět trochu toho ztraceného respektu. To se nám povedlo.  Naložili jsme jim, co se do nich vešlo a  ze hřiště jsme odcházely s úsměvem a výhrou o 28 branek. Na hřiště se dostaly všechny hráčky a většina také skórovala. Jen chudák Knedlíček dala první a zároveň čtyřicátou branku. No, bude to mít asi drahé…:)

Dnes máme den volna, tak jsme šli omrknout Emmenské obchůdky a večer nás čeká trénink a hlavně důkladná příprava na zítřejší veledůležitý zápas s domácím týmem, který už víceméně prozradí, kdo bude tím šťastným týmem. Ale jak se říká, špatný začátek, dobrý konec, proč by to jednou nemohlo platit i pro nás? Česká házená už by si jistě zasloužila trochu toho štěstí…

Ještě pro doplnění, včera domácí hráčky porazily favorizované Turecko v neuvěřitelně vypjatém zápase, ovšem  konec zápasu spíše připomínál komedii než drama, když se turecká pivotka poněkud kuriózně rozhodla, že dohraje naboso… No nejspíš se máme ještě na co těšit, z haly jsme šli raději pěšky, cestu autobusem s rozjetýma Turkyněma neměl nikdo odvahu riskovat.

No related posts.

Příprava začala již před více než týdnem v Hodoníně, kde se sešla převážně česká sestava a každým dnem nás přibývalo. Zkoušely se signály a já si začínala zvykat na odlišné tréninkové tempo a vůbec na celý denní režím. A že to byl pro mé tělo celkem záhul, to snad ani nemusím zmiňovat:) Jelikož se jednalo o mé první působení v ženském nároďáku, sama jsem byla zvědavá, jak vše bude probíhat, a s potěšením můžu říci, že to bylo ok. Většinu holek jsem znala z dorosteneckých a juniorských reprezentací a zbytek mě opravdu příjemně překvapil. Další část se odehrávala od pátku do včerejška v Praze, kde jsme se chystali na náš první zápas s Litvou. Pak už nás čekala náročná cesta.

Vstávání nepatřilo nikdy mezi mé silné stránky, takže když budík zazvonil v nekřesťanských 3.40, bylo o zábavu postaráno. Pak následovaly unavné procedury na letišti a po příletu další dvouhodinové putování z hlavního města do již zmíněného Emmenu. Po příjezdu jsme si dali na obědě co proto a jeli se seznámit s halou. Na první pohled mi moc do oka nepadla, ale tak dáme jí šanci, třeba se zítra ukáže v lepším světle a možná nám i přinese štěsí…

Mé dosavadní postřehy ze země nezemě by se daly shrnout do pár vět a ty by nejspíš ani nestály za to, tak Vás nebudu trápit a síly na psaní si budu šetřit na něco, co bude stát opravdu za to, jako například na barvité vylíčení prvního vyhraného zápasu s Litvou

No related posts.