Je to doma! Letošní ročník finále české ženské házenkářské ligy ukončila Helena úspěšnou střelou z devíti metrů v poslední minutě čtvrtého zápasu. Skvělý to závěr sezony. Celému týmu patří gratulace k zisku Mistrovského titulu a přání příjemných oslav a zaslouženého letního odpočinku.
Dvě vítezství za dva týdny! A obě dvě s jednoznačným průběhem od druhé poloviny prvního poločasu. Ve středu jsem si na vlastní kůži vyzkoušela bouřlivé prostředí v Jindřicháči a řekla bych, že „dobrého stačí málo“ a „jednou je někdy až moc“. Po zápase jsem byla odhodlaná napsat tvrdý příspěvěk na adresu Jindřichova Hradce, ale uvědomila jsem si, že by to bylo stejně zbytečné a byla bych nejspíš akorát pro smích a proto vzkážu jediné: Holky hrajte prosím házenou, ne ragby!
Protipólem pak byl sobotní zápas se Šalou. Zatímco Hradec hraje vcelku pomalou, těžkopádnou házenou, Šala hraje technicky a rychle. A proto ten, kdo byl na pátečním tréninku, by jen stěží uvěřil průběhu sobotního zápasu. Tentokrát se potvrdilo pravidlo, jak špatný trénink, tak dobrý zápas. Zatímco v pátek jsme v obraně běhali jak pomatené lesní včely, v sobotu se objevil jakýsi řád a systém. Kde se vzal, netuším. 
První půlka poločasu byla vyrovnaná , pak jsme se začaly dostávat do šancí, dobře jsme bránily, Černoška v bráně opět kouzlila a začínal se rýsovat jednoznačný průběh zápasu. Potřeba dodat, že k našemu výkonu nám taky pomohl nepřesvědčivý výkon Šaly, která má určitě za sebou i lepší zápasy, ale co, trocha samochvály snad neuškodí, ne? Vítězství jsme si určitě zasloužily a když jsme se ještě dozvěděly, že Michalovce prohrály v Bratislavě a tudíž nám k dosažení interligového zlata stačí remíza, nezbývalo než to pořádně oslavit a začít se připravovat na to česko – slovenské finále.
A co se děje teď? Užíváme si zasloužené třítýdenní pauzy a 17. 4. vyrážíme na dvoudenní výpravu na východ Slovenska, kde se pokusíme o historické prvenství českého týmu v interlize!
Pro ty, kteří by si rádi připomněli krásnou atmosféru sobotního zápasu, reportáž ze zápasu je ke shlédnutí na stránkách Televize Slovácko.
Tak aby jste si neříkali, že píšu jen o senzačních výhrách, tak hurá na pár slov o sobotním zápasu v Olomouci.
Takže průběh zápasu by se dal zkopírovat z popisu, který jsem zde zveřejnila v podzimní části. Co bylo jiné, byl nástup do zápasu. Myslím, že z Olomouce byl vcelku cítit respekt. Toho jsme využili, ale jejich zaskočená hra netrvala dlouho. Přesto jsme však drželi nějaký ten náskok. Velká škoda byla, že jsme ho nebyly schopné proměnit v ty dva body. Ale jednout ta vítězná vlna musela skončit a prej to už byla i vcelku nuda. Pro nás ovšem nuda moc příjemná… Na konce ve stylu vítězného objímaní a jásání jsme si nějak zvykly a změna nebyla moc příjemná. Ale síla tkví taky v pokloně lepšímu a není pochyb, že holky z olmiku zvládly konec zápasu prostě líp.
Co se mi na zápase moc nelíbilo byly přehnané emoce na obou stranách. Myslím, že to neprospělo nejen atmosféře na hřisti, ale určitě se to odrazilo i na kvalitě hry a změnilo to tvář jinak kvalitního zápasu, škoda toho. Ale už bude asi nutné si zvyknout, že souboj Veselí – Olomouc nebude nikdy poklidný a rivalita nebude zůstávat pod pokličkou.
Příští týden ve středu nás čeká zápas na horké půdě v Jindřicháči. Jestě jsem tam nehrála, tak jsem sama zvědavá, jestli je předchází pověst, nebo je to tam opravdu tak bouřlivé. Snad bude zápas končit objímáním a jásaním opět na naší straně
Tak je to tady Veselí na vrcholu interligové tabulky! Nádhera!!! A to díky dnešnímu skalpu Slavie z domácího prostředí. Ty poslední dvě slova bych obzvláště vyzvidhla. Protože o tom, kdo je dnes doma, nebylo od počátku pochyb. A proto díky moc dnešním divákům. Byli jste opravdu skvělí a byla radost pro Vás hrát.
A jaká byla ta naše dnešní hra? Uvolněná, z naší hry číšilo sebevědomí a hlavně touha po bodech a po tom přenádherném prvenství, které nás bude zdobit, ještě nejméně dva týdny a doufejme, že i o něco déle. Už v šatně byla vítězná nálada. Samotný zápas, ačkoli jsme byli celý čas ve vedení, byl vyrovnaný od začátku do konce.
Slávistky hrály hezkou svižnou házenou s rychlým přechodem a mám pocit, že se pokoušeli naše zkušené družštvo trošku uhnat. Po pravdě, to je nejspíš taktikou většiny týmů. Co mě ale dnes překvapilo, bylo to, že jsme s nimi drželi tempo po celý zápas a nebyla třeba zklidňovat a měnit herní tempo, stručně a jednoduše, my jsme prostě stíhaly. To že si Černoška dala zase gól už netřeba komentovat, jen by možná stálo za to zjistit, jestli si k těm všem svým prvenství nepřipíše další, avšak poněkud kuriozni: titul nejlepší střelkyně branařka..
Co mě však na tom vítězsví hřeje nejvíc (samozřejmě kromě toho krásného pohledu na str. 292 v teletextu)? Asi to, že to byla krásná moderní, ale hlavně kolektivní házená. V obraně jsme si pomáhali v útoku připravovala jedna druhé střelecké pozice. Mám z toho opravdu krásný pocit a doufám, že i vy, kteří jste dnes zavítali nás povzbudit do veselké haly a ještě jednou díky dnešním úžasným divákům!
No a nakonec by slušelo poděkovat Majdě (Jarmila Kočí), kterou bych pro dnešek vyhlásila jako nejlepší oslavenkyni – hostitelku. Takže všechno nejlepší…:)
Tří zápasy od poháru s Olomoucí, začátek nové sezóny, nečekané posuny v tabulce… Tolik témat a tady pusto a prázdno? Stydím se… Ale učený z nebe nespadl a tak i já spolu s dalšími usedla ke knihám a věnovala se studijním povinnostem. Teď, když jsem našla konečně chvilku čas na stránky, bych Vás o všem ráda stručně a souhrně informovala prostřednictvím pár postřehů…
Pamatujete na článek: Jsme prvním českým týmem, nejméně na tři týdny? Změna… Jsme prvním český týmem, už skoro tři měsíce!!! Náš poslední prohraný zápas byl na začátkem sezony proti Zlínu. Už teď je to dle mého názoru velký úspěch. Ale s jídlem roste chuť a tak mnoho z nás si začalo klást cíly v podobě met nejvyšších, tzn. začaly jsme si odvážně brousit zuby na interligový titul.
Co dalšího se stalo? V televizi se začaly objevovat přímé přenosy ze zápasů interligy. Není asi třeba zmiňovat, že není lepší propagace, než televize, a proto: „Třikrát hurá pro ženskou házenou!“ V té souvislosti jsem dostala taktéž spoustu dotazů, jak se nám hráčkám hraje před kamerama? Budu mluvit za sebe. Je to fajn. Stejně tak, jako je motivující hrát před plnou halou, je motivující hrát s kamerama v zádech. Pocit, že se na mě dívá zase o nějakého toho diváka víc určitě pohání k lepším výkonům a snaze ukázat hezkou házenou. To že se to ne vždy podaří je věc druhá, ale o tom už zde bylo psáno…
Nakonec bych ráda zmínila, že se nám hráčkám objevila v týmu nová konkurentka. Neslyšely jste o ní? Jmenuje se Lenka Černá, známá česká brankářka nám hráčkám v poslední době začíná fušovat do řemesla. Nejenom, že se zapsala na listinu střelců, v posledním zápase zahájila útok i na umístění v žebříčku trestů. Sama jsem zvědavá, jak se její aktivity mimo brankoviště budou dále vyvíjet.:)
Tolik k postřehům ze začátku jarní části a na závěr snad jen pozvání na sobotní zápas ve Zlíně. Doufejme, že se nebude historie opakovat a my budeme pokračovat dál ve vítězném stylu.
Už během týdne nám to nějak podezřele létalo směr brána a celková forma týmu vypadala velmi nadějne, ale že by to mohlo stačit na Šalu, to by si troufala tvrdit jen velmi odvážná hrstka hráček. Hala v Šale je totiž známá jako nedobytná pevnost, kde často ani ty nejnadupanější týmy nenacházejí dostatek sil k vítězství, proto když jsme seděli před zápasem v šatně, naplňovala mě velká dávka respektu a tak trochu obava, jak se zápas bude vyvíjet. A jak se nakonec vyvíjel?
Již při rozvcvičce bylo vidět, že Černoška se rozhodla zamknout bránu a že ukáže kdo je pánem tří tyčí. Odhodlání a nasazení z ní jenom sálalo a mě napadlo – proč ne? Ze začátku zápasu jsme se statečně držely, ale holky ze Šaly dávaly velmi striktně najevo, kdo je tady domácí a pomalu si získavaly odstup. Do šaten jsme šli s pětigólovým mankem. Na to jsme byly ovšem připraveny. První poločasy Šaly bývají silnější a je důležité se z toho hlavně nepo… Takže žádné skládání zbraní se nekonalo a navíc ta Černoška fakt zářila, tak proč toho nevyužít a nedát tam těch pár gólů a trošku to zdramatizovat? Ještě deset minut před koncem to vůbec nevypadalo, ale gól následoval gól a pak další, na jejích stráně několik marných pokusů, které končily v rukou naší kouzelnice, která bránu doslova zaklela a ani se nenadějem je půl minuta do konce a my prohráváme o gól. Těžko vyjádřit pocit, který Vás naplní při vstřelení vyrovnávací branky 10 vteřin před koncem. Je to nádhera a včera také uspokojení, že vyrovnám ten můj ne příliš uspokojivý výkon. Poslední vteřiny patřili stylově Černošce, když zlikvidovala poslední střelu. Terezka trefně euforii dokořenila svým: „Leňo, ty jsi Bůh!“ Dál už následovaly jen nevěřícné pohledy, jásot a nevysvětlitelná radost… Bod ze Šaly, ještě teď se culím, kdo by to byl tušil?
Tak jsem se rozhodla dát na radu zkušeného novináře a zkusit napsat článek ještě pěkně za tepla, prej to má pak větší efekt.Tak můžete posoudit sami.
Takže do Bánské jsme odjíždely s jednoznačným cílem vyhrát, i když je známo, že ze Slovenska se body moc nevozí. Tak jsme s odhodláním po tříhodinové cestě nastoupily proti našemu bývalému trenérovi z loňské sezóny a bitva mohla začít. Hned od začátku vyhlásila třetí světovou domácí Oborilová, která se rozhodla, že zničí a roztrhá naši bránu na kusy a co si budeme povídat, stát proti ní neznamenalo pouze boj s výbornou hráčkou, ale především boj s vlastním pudem sebezáchovy. První poločas byl tedy hlavně díky této hráčce vyrovnaný a do druhého poločasu jsme dokonce nastupovali s brankovým mankem. Domácí ale každou další minutou ztrácely něco ze svých sil a jejich střely byly čím dál chytatelnější, což pro nás znamenalo možnost prosadit se z rychlých a tak jsme si začaly vytvářet náskok, který byl 10 minut před koncem 10ti brankový a mohlo se střídat a zbytek zápasu si vychutnat z lavičky!
Všechny nás pak potěšilo, že jsme se dostaly o jeden bod před Olomouc a nejméně na tři týdny, kdy je reprezentační přestávka, nám tuhle pozici nikdo nevezme. Tak se mohlo jet s dobrým pocitem domů, což ještě okořenilo výborné víno a sýry, které nám Černoška dovezla ze svého výletu na zápas ligy mistrů ve Francii. Škoda jen, že pan řidič byl nedotčen základní dopravní definicí, že zkratka je nejdelší možná vzdálenost mezi dvěma body, což se vzápětí potvrdilo, když se z náší tříhodinové pouti stala čtyřhodinová…
Už to bude týden, co jsme odehrály zápas v Pardubicích a doma s Olomoucem a já pořád nenašla čas na článek. Pořád se něco dělo, hrála se kvalifikace v Brně, ve škole otravujou se seminárkama… Ale přišel čas to napravit, tak hurá na to!
O zápasu v Pardubicích toho není snad ani moc, co říct. Pojaly jsme to jako trénink a přínosem by snad mohlo být, že si konečně zahrály všechny holky, hrály jsme v různých sestavách a mohly si v klidu vyzkoušet všechny signály. Vyhrály jsme o moc, ale musím pochválit družstvo z Pardubic. Na druholigové družstvo hrály férově a nebyly to žádné jatka a i jejich hra byla celkově sympatická. Ještě snad zmínit, že v dalším kole nás čeká další výlet, tentokrát na půdu ostravského celku, tak jako minulý rok.
A teď už k zajímavějšímu zápasu. Olomouc je mladý tým, ze kterého znám hodně hráček, především tam hrajou moje dlouholeté spoluhráčky Sally s Dominou, což pro mě není zrovna nejpříjemnější a navíc šlo o souboj s našimi soupeři z play – off! Takže nervozita byla veliká, ale naštěsí opadla ještě při rozcvičce. K samotnému zápasu, myslím se, že kdo přišel ve středu na zápas s Olomoucí opravdu neprohloupil. Nešlo jen o hezkou házenou, ale zápas byl nabitý po všech stránkách. Byla vidět velká rivalita. Tak vyhecovaný a vypjatý zápas jsem dlouho neviděla a oproti úternímu v Pardubicích byl také o moc moc moc tvrdší, někdy si myslím, že až příliš a ne ve všem případech to bylo nutné. Ale to se dá nejspíš od takového zápasu očekávat. Jak se píše i ve zveřejněních zprávách o utkání, remíza byla spravedlivá a i ten jeden bod mě nakonec opravdu zahřál u srdce. Jen víc takových cenných bodů a můžeme vesele stoupat po interligové tabulce směrem vhůru, to by se mi líbilo…:)
Přesně podle předzápasových prognóz bylo utkání dvou nejlepších českých týmů dramatické až do samého konce. Po většinu utkání byla ve skóre o maličko lepší Zora, která se po poločasovém vedení o dvě branky dostala v průběhu druhé půle dokonce do pětibrankového náskoku. Nesmírnou bojovnost ale předvedly házenkářky Veselí, které nejenže zápas srovnaly, ale dokonce v závěru o branku vedly. V samém závěru Olomouc srovnala a oba týmy si tak rozdělily po bodu.
HC Britterm Veselí nad Moravou – DHK Olomouc 23:23 (11:13)
Nejvíce branek Veselí: Zvoničová 5, Fleková 5, Štěrbová 4
Nejvíce branek Olomouce: Hejtmánková 6/4, Selucká 5, Tomečková 4
Sedmimetrové hody: 5/4 – 7/4, vyloučení: 1 – 4, rozhodčí: Novotný, Horáček, diváků: 200
Zdroj: Český svaz házené
Písku se premiéra v nové hale nevydařila, když podlehl Veselí nad Moravou o čtyři branky. Utkání bylo vyrovnané do 15.minuty, dlouhých šest minut pak nepadla branka na obou stranách, ale závěr první půle vyšel lépe hostujícím hráčkám. Ty vyhrály závěrečnou desetiminutovku 2:8. Písek zkorigoval stav až v závěrečných minutách pěti brankami v řadě.
Casta Sokol Písek – HC Britterm Veselí nad Moravou 25:29 (10:15)
Nejlepší střelkyně Písku: Borovská 11/2, Luzumová I. 9/3
Nejlepší střelkyně Veselí n./M.: Handlová 6/1, Štěrbová 5/1, Fleková 4, Kočí 4
Sedmimetrové hody: 6/5 – 3/2, vyloučení: 4 – 6, rozhodčí: Macho, Hájek, diváků: 225
Zdroj: ČSH
Powered by WordPress | Aeros Theme | TheBuckmaker.com WordPress Themes