Gratuluji k výhře, je to pro vás určitě veliká událost.

Určitě ano, výhra v Michalovcívh, při takové kulise a po osmi hodinách cesty, to je Výhra s velkým V.

Jak jste se na zápas připravovali? Byly nějaké speciální pokyny od Trenéra?

Věděli jsme, že od Michalovců můžeme očekávat skoro cokoli, že budou klidně každých pět minut měnit systém obrany, že můžou vytáhnout na kohokoli osobku, a že to bude strašně běhavý zápas. Takže jsme se připravovali tak, abychom to fyzicky zvládli.

Máš nějaké vzpomínky na předchozí zápasy v Michalovcích? Jak se ti tam hrávalo?

Hrála jsem tam zatím třikrát. Poprvé s Veselím poslední zápas sezony o mistra WHIL, který jsme prohráli. Podruhé taky s Veselím, kde jsme vyhráli v jejich nově postavené hale, a teď potřetí se Zlínem. Všechny zápasy byly vyrovnané a hodně psychicky náročné.

Kdy jste na zápas vyráželi? Myslíš, ze vzdálenost Michalovců má vliv na výsledky jejich domácích zápasů? Co asi musí prožívat týmy z Čech?

Vyráželi jsme v osm hodin ráno ze Zlína. Osm hodin v autobuse se na člověku projeví, jsi otlačený a unavený. My jsme ještě tým, který to má relativně blízko, ale pro týmy z Čech se cesta do Michalovců rovná výletu k moři, prostě zájezd na celý den. Třeba Most tam pojede snad třináct hodin, což určitě ovlivní výkonnost při zápase. Důležité pak je probudit se a dostat se v hale do tempa. Mě včera cesta utekla docela rychle.

Jaká byla nálada před zápasem?

Po cestě byla nálada unavená, ale všeobecně myslím, že dobrá. V šatně jsme pustily Kluse, při rozcvičce jsme to rozběhly a šly do zápasu probuzené, připravené a v tempu hned od začátku.

Celý zápas byl poměrně vyrovnaný. Co myslíš, že rozhodlo?

Jak říkal trenér v poločase: nevyhrála žádná taktická varianta, kterou by Michalovce nebo Zlín použili. Spíš vyhrála naše individuální odvaha jít do toho po hlavě, nebát se a věřit si. A hlavně bylo strašně moc vidět, že vyhrál tým, který toužil vyhrát víc. Kdybych se dívala teď na ten zápas, tak si myslím, že jsme jak z Jedličkova ústavu, protože to bylo doopravdy neuvěřitelné jak všechny hráčky, jak na hřišti, tak na lavičce skákaly a zápas prožívaly, byly jsme jak poplašené. Ovládla nás přirozená euforie a bylo pak vidět i na hřišti, kdo vítězství víc chtěl, a to byl právě důvod našeho vítězství.

Takže, Zlín a Michalovce jsou absolutně vyrovnané týmy a o výsledku zápasu rozhoduje hlavně psychika a nasazení?

No to nevím. Michalovce mají na svojí straně spoustu kvalitních hráček, jejichž jména jsou v interlize známé už nějakých pět až sedm let, kdy ty holky mají opravdu neuvěřitelnou kvalitu. My jsme tu jejich kvalitu doháněli bojovností a týmovým výkonem. Kvalitativně v jednotlivých herních činnostech se Michalovcům nejspíš nevyrovnáme, ale jako tým jsme byli lepší.

Vítězství se silným klubem na jeho hřišti asi dodal sebevědomí, že?

Určitě. Hlavně po zápase jsme se cítili dost dobře a už jsme přemýšleli o dalších zápasech. Hodně jsme tou výhrou vyrostli, hlavně na večeři. Po odchodu z haly jsme si ale řekli, že se vrátíme k předsevzetí, které jsme si dali před sezónou, jít zápas od zápasu a nenechat si jednu výhru stoupnout do hlavy. Nebylo to jednoznačné vítězství, že bychom Michalovce převálcovali u nich doma. Byl to hlavně srdcový výkon, dařila se nám střelba a v koncovce zápasu přálo štěstí.

Podle oficiálního zápisu z utkání se ti střelecky moc nedařilo. Čím to bylo?

Celý druhý poločas na mě hráli osobku. Z dálky se mi moc nedařilo a tak jsem spíš chodila na šestku a získávala sedmičky.

Myslíš, že vaše výhra byla čistě kolektivní, nebo bys někoho ze spoluhráček vyzvedla?

Ne, podle mě to byl čistý kolektivní výkon. V obraně se určitě blýskla „Pozi“, která měla neuvěřitelné množství bloků, které byly velice důležité. V útoku to byl čistě kolektivní výkon.  Hned jak mě vzali na osobku, tak se začaly holky prosazovat z křídel i spojek. Na konci zápasu přidali Michalovce osobku i na Pozi a v neuvěřitelně vypjaté koncovce zápasu, kdy pískala celá hala, to na sebe dokázaly vzít holky, které interligových zkušeností zas až tolik nemají. Což nedokáže každý a ony tím jednoznačně prokázaly své kvality.

Je prostředí v Michalovcích podobné jako Veselské peklo?

Je to mnohonásobně vetší Veselské peklo. I když na náš zápas přišlo diváků méně, hodně fanoušků cestovalo na Ligu Mistrů do Prešova, bylo diváků dost a ke konci zápasů byla atmosféra jako na hokeji.

Jak na tebe působí taková silná divácká kulisa při zápasech venku?

Určitě dobře. Myslím, že většina hráček je radši když je v hale šrum a dokáže tě to více dostat do zápasu. Já osobně nevnímám jestli fandí nám nebo soupeřům. Kulisa působí vždy dobře.

Máte nějaký pozápasový rituál? Způsob jakým s holkama oslavujete vítězství? Ať na hřišti nebo v šatně.

Na hřišti většinou skáčeme rybičku, což na gumové podlaze v Michalovcích nešlo. Pak následuje vítězný pokřik, ale že by jsme dělali něco zvláštního to ne. Po vyhraném zápase zjišťujeme co kdo udělal význačného a přikazuje se to udělat příští zápas znovu.

Michalovce jsou dlouhodobě jedním z nejlepších týmů interligy. Myslíš, že tento výsledek něco naznačuje pro vaše další souboje např. s Olomoucí nebo Slávií?

Minimálně jsme dokázaly, že můžeme hrát s nejvyšší interligovou špičkou, protože po zápasech, které jsme hráli doteď a které nebyly ty z nejtěžších jsme podobný úspěch potřebovali. Dalo by se říct, že interliga pro nás začala až teď, zápasem s Michalovcemi. Myslím, že je důležité, že jsme sami sobě dokázaly, že se soupeři jako Michalovce, Slavie nebo Veselí můžeme hrát vyrovnané zápasy a věřím, že nás to nakopne do zbytku soutěže.

Víš, že na CHF.cz je anketa „Kdo porazí Slavii“ a Zlín jasně vede?

Ano, všimla jsem si. Byla jsem docela překvapená. My sice se Slávií hrajeme až v lednu, ale výsledek ankety mě určitě potěšil.

Příští týden vás čeká Olomouc. Očekáváš podobné drama, nebo myslíš, že výhoda domácího prostředí otočí zápas ve váš prospěch?

Já hlavně doufám, že doopravdy budeme mít domácí prostředí. Zatím to tak úplně nebylo, což asi souvisí s nižší atraktivitou klubů, které zatím do Zlína přijely. Doufám, že když přijede soupeř takového kalibru jako je Zora, tak fanoušci nezůstanou v klidu trošku nám pomůžou a vytvoří domácí prostředí, to by bylo do zápasu veliké plus. Myslím, že můžeme čekat vyrovnaný zápas. Olomouc před týdnem v Michalovcích prohrála jenom o tři a teď se Slávií prohrála o čtyři z čehož je vidět, že jejich kvalita jde nahoru a my to s nima nebudeme mít jednoduché.

To jsou všechny moje otázky. Chtěla bys ještě něco dodat k zápasu?

Bylo to prostě  a jednoduše úžasné. Takový kolektivní výkon jsem asi dosud nezažila. Po zápase jsem si říkala, že jsme z venkovního pohledu museli vypadat jako blázni, ale z toho našeho to byl nezapomenutelný zážitek a důkaz opravdu velké síly kolektivu.

Máte-li pro Helenu nějaké další dotazy, pište je do komentářů, ráda vám je zodpoví.

No related posts.

Asi to pro ni byl nejtěžší finálový zápas, ač v něm paradoxně nenastoupila. Helenu Štěrbovou nepustilo do rozhodujícího klání o mistra házenkářské interligy svalové zranění a jen z lavičky musela sledovat, jak její spoluhráčky nestačily na pražskou Slavii.

„Prohrát finále a být na lavičce, to je to nejhorší, co může být. Ale nemohla jsem běhat ani pořádně dostoupnout,“ krčí rameny 22letá spojka, která den předtím dostala „koňara“.
Teď už má myšlenky jinde. Od minulého pátku je na reprezentačním soustředění a se spoluhráčkami jde do dvou rozhodujících duelů kvalifikace mistrovství Evropy. Příští středu v Plzni proti Maďarsku a v neděli pak ve Švédsku.

„Musíme porazit oba, abychom postoupily, což bude hodně těžké,“ praví realisticky vycházející hvězda české házené.

Je to jeden z vašich házenkářských cílů zahrát si na mistrovství světa či Evropy?
Je škoda, že jsme nevyhrály v Maďarsku, šance by byla větší. Ale možné je všechno. Kvalita reprezentace bude časem ale stoupat, protože stojí na hráčkách mého ročníku. Časem bychom se mohly někam dostat. Největší sen je však olympiáda, ta by bylo super, kdybychom se na ní jednou dostaly. Třeba se nám to za šest let povede, vůbec bych se tomu nebránila. Budu mít po škole a budu moct dělat házenou naplno.

Jste ve třetím ročníku v Brně na právech. Loňský trenér Veselí Jiří Zerzáň tvrdil, že kdybyste trénovala denně a neupřednostňovala školu, pak byste vyletěla raketově nahoru. Co vy na to?
Spíš bych řekla, že je to tak půl na půl. Rodiče by zase řekli, že dávám přednost házené. Odmalička mi všichni říkali, že házená mě živit nebude a sama jsem si to uvědomila, když jsem si poranila jedno koleno a pak i druhé. Zjistila jsem, že můžu skončit ze dne na den. A nechtěla bych být odkázaná jen na házenou. Snažím se dělat školu tak, abych stíhala i házenou.

Než jste na vysokou školu nastoupila, uvažovala jste i o něčem jiném než o právech?
Nikdy jsem neměla životní sen jít na práva jako mnozí ostatní, měla jsem to jako jednu z variant. Když jsem se sem ale dostala, tak jsem se rozhodla, že sem půjdu. Tomu jsem pak přizpůsobila házenou a jde to dobře skloubit.

Máte představu, co byste mohla dělat, až dostudujete, případě až skončíte s házenou?
Ještě vůbec nevím. Ani nevím, jestli se budu věnovat právu, jestli si dodělám titul JUDr. Teď mám plán školu dokončit a zkusit jít hrát do zahraničí. A třeba tam dělat i nějakou praxi.

Co vás na právech baví?
(odmlčí se) Co mě baví? Není to úplné šrocení, jak si všichni představují, že musíme znát paragrafy. Baví mě okecávání věcí, argumentace, dohadování. To by mě bavilo pak i na práci právníka.

To znamená, že jste aktivní na seminářích?
To zrovna ne, protože nemám moc času na přípravu (úsměv). Kolikrát se snažím spíš schovat za notebook, ale u zkoušek už mě to baví, tam musím být aktivní.

Z reprezentace se vrátíte na začátku června, čekají vás zkoušky. Zbyde vám ještě volno, než se zase začnete připravovat na novou sezonu?
Doufám, že zbyde. Snažila jsem si dát zkoušky co nejdřív, abych měla v červnu aspoň dva týdny volna. Jestli se mi to povede, nevím, ale chtěla bych ještě jet na dovolenou. Poslední týden v červnu je v Maďarsku také akademické mistrovství světa, ale zatím to vypadá, že nepojedu. Potřebuju aspoň trochu volna, aby mě házená zase bavila.

Na co se těšíte, až budete mít volno?
Těším se na kolečkové brusle, na squash, na tenis. Bude to aktivní odpočinek, nebavilo by mě nic nedělat.

Jak to bude s vaší kariérou ve Veselí dál? Starší hráčky se rozhodují, jestli budou pokračovat.
Ještě vůbec nevím a uvidíme, jak to dopadne. Myslím, že základní osa zůstane, že se starším holkám nebude ještě chtít od házené.

Máte v hlavě varianty, kdybyste nepokračovala ve Veselí?
Nějaké ano, ale zatím to není nic reálného. To teprve začnu řešit.

Bylo by to v rámci Česka, nebo byste už klidně zamířila do zahraničí?
Tento rok se k tomu ještě nechystám. Chci dodělat školu a práva dálkově studovat nemůžu.

Za hráčkami, které teď zvažují, jestli pokračovat, jste jako malá chodila pro podpisy. Co říkáte tomu, že vydržely na vrcholné úrovni tak dlouho? Většina z nich už má děti.
Obdivuji je, musí mít házenou strašně rády. Některé sice přemýšlí, že už mají věk na to, aby skončily, ale rozhodně není nic k smíchu nap tom, když říkají, že už přesluhují. Je úžasné, že jsou pořád schopné hrát v konkurenci mladých holek.

Klára Černá ze Slavie po finále říkala, že si vůbec nedovede představit, že by v jejich věku ještě hrála. Co vy?
Teď si to taky nedokážu představit (smích). Ale zase si dokážu představit, jak je těžké s házenou skončit. Dokážu si představit, že si v jejich věku půjdu ještě zahrát, ale už ne asi na vrcholové úrovni. Ale to říkám teď (úsměv). Kdo ví, jak to nakonec bude.

Vraťme se ještě k neúspěšnému finále. Loni vám museli umrtvit dva prsty, abyste mohla dohrát, už za sebou máte operace vazů v obou kolenou. Vypadá to, že vás pronásleduje smůla.
Je to tak, nějak se mě zranění nechtějí pustit. Ale už dva roky jsem na žádné operaci nebyla a kolena drží, tak snad je to ještě v normě. Koňar ve finále bylo lehčí zranění. Škoda je, že to přišlo teď. Kdyby se hrálo jak u mužů středa – sobota, tak bych nastoupit mohla.

Byla nakonec Slavia lepší, nebo o všem rozhodl druhý zápas, ve kterém jste spílaly rozhodčím?
Druhý zápas byl důležitý, pak už jsme měly nůž na krku. Ale Slavia byla lepší, podávala dlouhodobě stabilní výkony.

Rozhodlo i to, že měly silnější lavičku a širší kádr?
Určitě mají vyrovnanější sestavu a holky ze sportovních center mládeže, to Veselí nemá. Není odkud doplňovat. Když se jim zranila Hanka Kutlvašrová, mohlo jít na hřiště bez problémů pár dalších hráček.

Ve Veselí se vůbec těžko doplňuje tým, že?
Je to malé město a není tu základna mladých holek, které by vůbec mohly hrát házenou. A když už se taková najde, tak tu není taková kvalita trenérů, kteří by s nimi pracovali. V tom mají právě výhodu SCM v Praze, Olomouci, ve Zlíně, kde jsou školy a můžou si tam stahovat talentované hráčky. Nemusí si kupovat hotové jako Veselí.

Vy jste začínala v Uherském Hradišti, které tvoří aglomeraci s Kunovicemi. Tam už házená nefunguje jako za vašich dětských let?
Nefunguje, což mě mrzí. Tam jsme vybudovali něco, co mělo pokračovat. Teď se řeší postup družstva žen do první ligy, tak snad to dopadne, ale největší chyba je podle mě v tom, že to tam upadá v mládežnických kategoriích.

Na závěr drobné odlehčení. Kdysi jste prozradila, že máte rituál, že si před každým zápasem musíte oholit nohy, aby ste byla rychlejší. To platí dodnes?
Pořád se holím, musím. Při nejhorším i v šatně před zápase, mám tam pro jistotu všechno nachystané (smích).

Zdeněk Meitner, publikováno také na portálu iDnes

No related posts.