Asi to pro ni byl nejtěžší finálový zápas, ač v něm paradoxně nenastoupila. Helenu Štěrbovou nepustilo do rozhodujícího klání o mistra házenkářské interligy svalové zranění a jen z lavičky musela sledovat, jak její spoluhráčky nestačily na pražskou Slavii.

„Prohrát finále a být na lavičce, to je to nejhorší, co může být. Ale nemohla jsem běhat ani pořádně dostoupnout,“ krčí rameny 22letá spojka, která den předtím dostala „koňara“.
Teď už má myšlenky jinde. Od minulého pátku je na reprezentačním soustředění a se spoluhráčkami jde do dvou rozhodujících duelů kvalifikace mistrovství Evropy. Příští středu v Plzni proti Maďarsku a v neděli pak ve Švédsku.

„Musíme porazit oba, abychom postoupily, což bude hodně těžké,“ praví realisticky vycházející hvězda české házené.

Je to jeden z vašich házenkářských cílů zahrát si na mistrovství světa či Evropy?
Je škoda, že jsme nevyhrály v Maďarsku, šance by byla větší. Ale možné je všechno. Kvalita reprezentace bude časem ale stoupat, protože stojí na hráčkách mého ročníku. Časem bychom se mohly někam dostat. Největší sen je však olympiáda, ta by bylo super, kdybychom se na ní jednou dostaly. Třeba se nám to za šest let povede, vůbec bych se tomu nebránila. Budu mít po škole a budu moct dělat házenou naplno.

Jste ve třetím ročníku v Brně na právech. Loňský trenér Veselí Jiří Zerzáň tvrdil, že kdybyste trénovala denně a neupřednostňovala školu, pak byste vyletěla raketově nahoru. Co vy na to?
Spíš bych řekla, že je to tak půl na půl. Rodiče by zase řekli, že dávám přednost házené. Odmalička mi všichni říkali, že házená mě živit nebude a sama jsem si to uvědomila, když jsem si poranila jedno koleno a pak i druhé. Zjistila jsem, že můžu skončit ze dne na den. A nechtěla bych být odkázaná jen na házenou. Snažím se dělat školu tak, abych stíhala i házenou.

Než jste na vysokou školu nastoupila, uvažovala jste i o něčem jiném než o právech?
Nikdy jsem neměla životní sen jít na práva jako mnozí ostatní, měla jsem to jako jednu z variant. Když jsem se sem ale dostala, tak jsem se rozhodla, že sem půjdu. Tomu jsem pak přizpůsobila házenou a jde to dobře skloubit.

Máte představu, co byste mohla dělat, až dostudujete, případě až skončíte s házenou?
Ještě vůbec nevím. Ani nevím, jestli se budu věnovat právu, jestli si dodělám titul JUDr. Teď mám plán školu dokončit a zkusit jít hrát do zahraničí. A třeba tam dělat i nějakou praxi.

Co vás na právech baví?
(odmlčí se) Co mě baví? Není to úplné šrocení, jak si všichni představují, že musíme znát paragrafy. Baví mě okecávání věcí, argumentace, dohadování. To by mě bavilo pak i na práci právníka.

To znamená, že jste aktivní na seminářích?
To zrovna ne, protože nemám moc času na přípravu (úsměv). Kolikrát se snažím spíš schovat za notebook, ale u zkoušek už mě to baví, tam musím být aktivní.

Z reprezentace se vrátíte na začátku června, čekají vás zkoušky. Zbyde vám ještě volno, než se zase začnete připravovat na novou sezonu?
Doufám, že zbyde. Snažila jsem si dát zkoušky co nejdřív, abych měla v červnu aspoň dva týdny volna. Jestli se mi to povede, nevím, ale chtěla bych ještě jet na dovolenou. Poslední týden v červnu je v Maďarsku také akademické mistrovství světa, ale zatím to vypadá, že nepojedu. Potřebuju aspoň trochu volna, aby mě házená zase bavila.

Na co se těšíte, až budete mít volno?
Těším se na kolečkové brusle, na squash, na tenis. Bude to aktivní odpočinek, nebavilo by mě nic nedělat.

Jak to bude s vaší kariérou ve Veselí dál? Starší hráčky se rozhodují, jestli budou pokračovat.
Ještě vůbec nevím a uvidíme, jak to dopadne. Myslím, že základní osa zůstane, že se starším holkám nebude ještě chtít od házené.

Máte v hlavě varianty, kdybyste nepokračovala ve Veselí?
Nějaké ano, ale zatím to není nic reálného. To teprve začnu řešit.

Bylo by to v rámci Česka, nebo byste už klidně zamířila do zahraničí?
Tento rok se k tomu ještě nechystám. Chci dodělat školu a práva dálkově studovat nemůžu.

Za hráčkami, které teď zvažují, jestli pokračovat, jste jako malá chodila pro podpisy. Co říkáte tomu, že vydržely na vrcholné úrovni tak dlouho? Většina z nich už má děti.
Obdivuji je, musí mít házenou strašně rády. Některé sice přemýšlí, že už mají věk na to, aby skončily, ale rozhodně není nic k smíchu nap tom, když říkají, že už přesluhují. Je úžasné, že jsou pořád schopné hrát v konkurenci mladých holek.

Klára Černá ze Slavie po finále říkala, že si vůbec nedovede představit, že by v jejich věku ještě hrála. Co vy?
Teď si to taky nedokážu představit (smích). Ale zase si dokážu představit, jak je těžké s házenou skončit. Dokážu si představit, že si v jejich věku půjdu ještě zahrát, ale už ne asi na vrcholové úrovni. Ale to říkám teď (úsměv). Kdo ví, jak to nakonec bude.

Vraťme se ještě k neúspěšnému finále. Loni vám museli umrtvit dva prsty, abyste mohla dohrát, už za sebou máte operace vazů v obou kolenou. Vypadá to, že vás pronásleduje smůla.
Je to tak, nějak se mě zranění nechtějí pustit. Ale už dva roky jsem na žádné operaci nebyla a kolena drží, tak snad je to ještě v normě. Koňar ve finále bylo lehčí zranění. Škoda je, že to přišlo teď. Kdyby se hrálo jak u mužů středa – sobota, tak bych nastoupit mohla.

Byla nakonec Slavia lepší, nebo o všem rozhodl druhý zápas, ve kterém jste spílaly rozhodčím?
Druhý zápas byl důležitý, pak už jsme měly nůž na krku. Ale Slavia byla lepší, podávala dlouhodobě stabilní výkony.

Rozhodlo i to, že měly silnější lavičku a širší kádr?
Určitě mají vyrovnanější sestavu a holky ze sportovních center mládeže, to Veselí nemá. Není odkud doplňovat. Když se jim zranila Hanka Kutlvašrová, mohlo jít na hřiště bez problémů pár dalších hráček.

Ve Veselí se vůbec těžko doplňuje tým, že?
Je to malé město a není tu základna mladých holek, které by vůbec mohly hrát házenou. A když už se taková najde, tak tu není taková kvalita trenérů, kteří by s nimi pracovali. V tom mají právě výhodu SCM v Praze, Olomouci, ve Zlíně, kde jsou školy a můžou si tam stahovat talentované hráčky. Nemusí si kupovat hotové jako Veselí.

Vy jste začínala v Uherském Hradišti, které tvoří aglomeraci s Kunovicemi. Tam už házená nefunguje jako za vašich dětských let?
Nefunguje, což mě mrzí. Tam jsme vybudovali něco, co mělo pokračovat. Teď se řeší postup družstva žen do první ligy, tak snad to dopadne, ale největší chyba je podle mě v tom, že to tam upadá v mládežnických kategoriích.

Na závěr drobné odlehčení. Kdysi jste prozradila, že máte rituál, že si před každým zápasem musíte oholit nohy, aby ste byla rychlejší. To platí dodnes?
Pořád se holím, musím. Při nejhorším i v šatně před zápase, mám tam pro jistotu všechno nachystané (smích).

Zdeněk Meitner, publikováno také na portálu iDnes

No related posts.