Helena Štěrbová

Tak aby jste si neříkali, že píšu jen o senzačních výhrách, tak hurá na pár slov o sobotním zápasu v Olomouci.

Takže průběh zápasu by se dal zkopírovat z popisu, který jsem zde zveřejnila v podzimní části. Co bylo jiné, byl nástup do zápasu. Myslím, že z Olomouce byl vcelku cítit respekt. Toho jsme využili, ale jejich zaskočená hra netrvala dlouho. Přesto jsme však drželi nějaký ten náskok. Velká škoda byla, že jsme ho nebyly schopné proměnit v ty dva body. Ale jednout ta vítězná vlna musela skončit a prej to už byla i vcelku nuda. Pro nás ovšem nuda moc příjemná… Na konce ve stylu vítězného objímaní a jásání jsme si nějak zvykly a změna nebyla moc příjemná. Ale síla tkví taky v pokloně lepšímu a není pochyb, že holky z olmiku zvládly konec zápasu prostě líp.

Co se mi na zápase moc nelíbilo byly přehnané emoce na obou stranách. Myslím, že to neprospělo nejen atmosféře na hřisti, ale určitě se to odrazilo i na kvalitě hry a změnilo to tvář jinak kvalitního zápasu, škoda toho. Ale už bude asi nutné si zvyknout, že souboj Veselí – Olomouc nebude nikdy poklidný a rivalita nebude zůstávat pod pokličkou.

Příští týden ve středu nás čeká zápas na horké půdě v Jindřicháči. Jestě jsem tam nehrála, tak jsem sama zvědavá, jestli je předchází pověst, nebo je to tam opravdu tak bouřlivé. Snad bude zápas končit objímáním a jásaním opět na naší straně

Tak je to tady Veselí na vrcholu interligové tabulky! Nádhera!!! A to díky dnešnímu skalpu Slavie z domácího prostředí. Ty poslední dvě slova bych obzvláště vyzvidhla. Protože o tom, kdo je dnes doma, nebylo od počátku pochyb. A proto díky moc dnešním divákům. Byli jste opravdu skvělí a byla radost pro Vás hrát.

A jaká byla ta naše dnešní hra? Uvolněná, z naší hry číšilo sebevědomí a hlavně touha po bodech a po tom přenádherném prvenství, které nás bude zdobit, ještě nejméně dva týdny a doufejme, že i o něco déle. Už v šatně byla vítězná nálada. Samotný zápas, ačkoli jsme byli celý čas ve vedení, byl vyrovnaný od začátku do konce.

Slávistky hrály hezkou svižnou házenou s rychlým přechodem a mám pocit, že se pokoušeli naše zkušené družštvo trošku uhnat. Po pravdě, to je nejspíš taktikou většiny týmů. Co mě ale dnes překvapilo, bylo to, že jsme s nimi drželi tempo po celý zápas a nebyla třeba zklidňovat a měnit herní tempo, stručně a jednoduše, my jsme prostě stíhaly. To že si Černoška dala zase gól už netřeba komentovat, jen by možná stálo za to zjistit, jestli si k těm všem svým prvenství nepřipíše další, avšak poněkud kuriozni: titul nejlepší střelkyně branařka..

Co mě však na tom vítězsví hřeje nejvíc (samozřejmě kromě toho krásného pohledu na str. 292 v teletextu)? Asi to, že to byla krásná moderní, ale hlavně kolektivní házená. V obraně jsme si pomáhali v útoku připravovala jedna druhé střelecké pozice. Mám z toho opravdu krásný pocit a doufám, že i vy, kteří jste dnes zavítali nás povzbudit do veselké haly a ještě jednou díky dnešním úžasným divákům!

No a nakonec by slušelo poděkovat Majdě  (Jarmila Kočí), kterou bych pro dnešek vyhlásila jako nejlepší oslavenkyni – hostitelku. Takže všechno nejlepší…:)

V době, kdy byly moje stránky u zrodu, jsem Vám, mým milým čtenářům, slibovala, že vás budu informovat o aktuálním dění v našem házenkářském světě a co víc, zavázala jsem se, že nebudu pouze přeformulovávat zprávy z novin, ale budu se snažit Vás vtáhnout do zákulisí sportu, který máme všichni tak rádi a prezentovat tady svoje dojmy a názory. Proto jsem se rozhodla zde zveřejnit svůj názor na aktuální situaci, kterou vyvolal otevřený dopis adresovaný předsedovi svazu, který požaduje odstoupení současného reprezentačního trenéra p. Tkadlece. Nehodlám zde nijak hodnotit situaci ženské repre, na to nejsem dostatečně kompetentní a navíc by to nebylo ani nejvhodnější…

Musím se přiznat, že mě dopis hodně zaskočil. Již když jsem absolvovala ME a MS s juniorkama, které se pořádaly v ČR bylo družstvo vystaveno drobnohledu a při našem nepostupu ze základní skupiny bylo napsáno a vyřčeno spoustu ostrých slov, které padaly jak na hlavu hráček, tak především na hlavu vedení reprezentačního družstva. Díky tomuhle jsem přehnanou kritiku začala brát jako nutné zlo a něco co vždy bylo a bude a odmítala se tím zaobírat. Avšak je zřejmé, že dopis pod který se podepsaly všechny interligové kluby není anonymní hodnocení , ale snaha o účinnou negativní kritku. Když si představím sebe coby osobu, kterou daná problematika tlačí tak, že se spojím s ostatníma a rozhodnu se napsat jakousi skupinovou petici, tak chci aby něco změnila a byla účinná. Možná se pletu, ale účinnou ji nedělá to, že se pod ni podepíšou všechny kluby, oficiálně se odešle na svaz a zveřejní na internetu. V úvodu se tvrdí, že jim na české házené záleží, chtějí změnu pro dobro týmu, nechtějí pouze kritizovat… Znělo to krásně, do dopisu jsem se ponořila s vervou a nadšením zjistit s jakou taktikou na zlepšení situace kluby přišly a s naději, že bude líp a že konečně někdo našel cestu ven z nekonečného bludiště našich smolných neúspěchů. K mému velkému zklamání jsem dopis četla několikrát a stále přemýšlím, kde je to řešení? Kde je nějaká ucelená představa, jak by se vše mělo dál vyvíjet? Nabízíte pomoc. Jakým způsobem? Dovolím si říct, že pokud zveřejním takovou petici se snahou vyvolat zájem veřejnosti a kritizuji jednání od zeleného stolu, měla bych i veřejnosti uvést svoji představu, s tím spojené výsledky, předkládat příklady, nekřičet do větru a hlavně nechtět se dostat k tomu zelenému stolu. Z dopisu se stala jen další negativní kritika, která k ničemu nevede. K žádné změně ani zlepšení situace, jen ke spoustě diskusí, které českou házenou nikam neposunou. Každý mámě svůj názor a bohudík, že máme možnost ho denně svobodně vyjadřovat (za komunistů se špatně nežilo) a tento názor respektuju, jen mě mrzí, že jsme opět tam, kde jsme byli, jen to co se říká už nějaký ten pátek se sepsalo a hodilo do schránky a na stránky. A výsledek? Milí zástupci klubů WHIL, nečekejte zlepšení situace, když nepřinášíte řešení. Omlouvám se, ale okamžité odvolání reprezentačního trenéra, bez jakékoli další představy totiž nehodlám považovat za konstruktivní řešení…

Můj skromný názor a pocity z otevřeného dopisu:)