Helena Štěrbová

Tak je to tady Veselí na vrcholu interligové tabulky! Nádhera!!! A to díky dnešnímu skalpu Slavie z domácího prostředí. Ty poslední dvě slova bych obzvláště vyzvidhla. Protože o tom, kdo je dnes doma, nebylo od počátku pochyb. A proto díky moc dnešním divákům. Byli jste opravdu skvělí a byla radost pro Vás hrát.

A jaká byla ta naše dnešní hra? Uvolněná, z naší hry číšilo sebevědomí a hlavně touha po bodech a po tom přenádherném prvenství, které nás bude zdobit, ještě nejméně dva týdny a doufejme, že i o něco déle. Už v šatně byla vítězná nálada. Samotný zápas, ačkoli jsme byli celý čas ve vedení, byl vyrovnaný od začátku do konce.

Slávistky hrály hezkou svižnou házenou s rychlým přechodem a mám pocit, že se pokoušeli naše zkušené družštvo trošku uhnat. Po pravdě, to je nejspíš taktikou většiny týmů. Co mě ale dnes překvapilo, bylo to, že jsme s nimi drželi tempo po celý zápas a nebyla třeba zklidňovat a měnit herní tempo, stručně a jednoduše, my jsme prostě stíhaly. To že si Černoška dala zase gól už netřeba komentovat, jen by možná stálo za to zjistit, jestli si k těm všem svým prvenství nepřipíše další, avšak poněkud kuriozni: titul nejlepší střelkyně branařka..

Co mě však na tom vítězsví hřeje nejvíc (samozřejmě kromě toho krásného pohledu na str. 292 v teletextu)? Asi to, že to byla krásná moderní, ale hlavně kolektivní házená. V obraně jsme si pomáhali v útoku připravovala jedna druhé střelecké pozice. Mám z toho opravdu krásný pocit a doufám, že i vy, kteří jste dnes zavítali nás povzbudit do veselké haly a ještě jednou díky dnešním úžasným divákům!

No a nakonec by slušelo poděkovat Majdě  (Jarmila Kočí), kterou bych pro dnešek vyhlásila jako nejlepší oslavenkyni – hostitelku. Takže všechno nejlepší…:)

Tří zápasy od poháru s Olomoucí, začátek nové sezóny, nečekané posuny v tabulce… Tolik témat a tady pusto a prázdno? Stydím se…  Ale učený z nebe nespadl a tak i já spolu s dalšími usedla ke knihám a věnovala se studijním povinnostem. Teď, když jsem našla konečně chvilku čas na stránky, bych Vás o všem ráda stručně a souhrně informovala prostřednictvím pár postřehů…

Pamatujete na článek: Jsme prvním českým týmem, nejméně na tři týdny? Změna… Jsme prvním český týmem, už skoro tři měsíce!!! Náš poslední prohraný zápas byl na začátkem sezony proti Zlínu. Už teď je to dle mého názoru velký úspěch. Ale s jídlem roste chuť a tak mnoho z nás si začalo klást cíly v podobě met nejvyšších, tzn. začaly jsme si odvážně brousit zuby na interligový titul.

Co dalšího se stalo? V televizi se začaly objevovat přímé přenosy ze zápasů interligy.  Není asi třeba zmiňovat, že není lepší propagace, než televize, a proto: „Třikrát hurá pro ženskou házenou!“ V té souvislosti jsem dostala taktéž spoustu dotazů, jak se nám hráčkám hraje před kamerama? Budu mluvit za sebe. Je to fajn. Stejně tak, jako je motivující hrát před plnou halou, je motivující hrát s kamerama v zádech. Pocit, že se na mě dívá zase o nějakého toho diváka víc určitě pohání k lepším výkonům a snaze ukázat hezkou házenou. To že se to ne vždy podaří je věc druhá, ale o tom už zde bylo psáno…

Nakonec bych ráda zmínila, že se nám hráčkám objevila v týmu nová konkurentka. Neslyšely jste o ní? Jmenuje se Lenka Černá, známá česká brankářka nám hráčkám v poslední době začíná fušovat do řemesla. Nejenom, že se zapsala na listinu střelců, v posledním zápase zahájila útok i na umístění v žebříčku trestů. Sama jsem zvědavá, jak se její aktivity mimo brankoviště budou dále vyvíjet.:)

Tolik k postřehům ze začátku jarní části a na závěr snad jen pozvání na sobotní zápas ve Zlíně. Doufejme, že se nebude historie opakovat a my budeme pokračovat dál ve vítězném stylu.

Už během týdne nám to nějak podezřele létalo směr brána a celková forma týmu vypadala velmi nadějne, ale že by to mohlo stačit na Šalu, to by si troufala tvrdit jen velmi odvážná hrstka hráček. Hala v Šale je totiž známá jako nedobytná pevnost, kde často ani ty nejnadupanější týmy nenacházejí dostatek sil k vítězství, proto když jsme seděli před zápasem v šatně, naplňovala mě velká dávka respektu a tak trochu obava, jak se zápas bude vyvíjet. A jak se nakonec vyvíjel?

Již při rozvcvičce bylo vidět, že Černoška se rozhodla zamknout bránu a že ukáže kdo je pánem tří tyčí. Odhodlání a nasazení z ní jenom sálalo a mě napadlo – proč ne? Ze začátku zápasu jsme se statečně držely, ale holky ze Šaly dávaly velmi striktně najevo, kdo je tady domácí a pomalu si získavaly odstup. Do šaten jsme šli s pětigólovým mankem. Na to jsme byly ovšem připraveny. První poločasy Šaly bývají silnější a je důležité se z toho hlavně nepo… Takže žádné skládání zbraní se nekonalo a navíc ta Černoška fakt zářila, tak proč toho nevyužít a nedát tam těch pár gólů a trošku to zdramatizovat? Ještě deset minut před koncem to vůbec nevypadalo, ale gól následoval gól a pak další, na jejích stráně několik marných pokusů, které končily v rukou naší kouzelnice, která bránu doslova zaklela a ani se nenadějem je půl minuta do konce a my prohráváme o gól. Těžko vyjádřit pocit, který Vás naplní při vstřelení vyrovnávací branky 10 vteřin před koncem. Je to nádhera a včera také uspokojení, že vyrovnám ten můj ne příliš uspokojivý výkon. Poslední vteřiny patřili stylově Černošce, když zlikvidovala poslední střelu. Terezka trefně euforii dokořenila svým: „Leňo, ty jsi Bůh!“ Dál už následovaly jen nevěřícné pohledy, jásot a nevysvětlitelná radost… Bod ze Šaly, ještě teď se culím, kdo by to byl tušil?

Tak jsem se rozhodla dát na radu zkušeného novináře a zkusit napsat článek ještě pěkně za tepla, prej to má pak větší efekt.Tak můžete posoudit sami.

Takže do Bánské jsme odjíždely s jednoznačným cílem vyhrát, i když je známo, že ze Slovenska se body moc nevozí. Tak jsme s odhodláním po tříhodinové cestě nastoupily proti našemu bývalému trenérovi z loňské sezóny a bitva mohla začít. Hned od začátku vyhlásila třetí světovou domácí Oborilová, která se rozhodla, že zničí a roztrhá naši bránu na kusy a co si budeme povídat, stát proti ní neznamenalo pouze boj s výbornou hráčkou, ale především boj s vlastním pudem sebezáchovy. První poločas byl tedy hlavně díky této hráčce vyrovnaný a do druhého poločasu jsme dokonce nastupovali s brankovým mankem. Domácí ale každou další minutou ztrácely něco ze svých sil a jejich střely byly čím dál chytatelnější, což pro nás znamenalo možnost prosadit se z rychlých a tak jsme si začaly vytvářet náskok, který byl 10 minut před koncem 10ti brankový a mohlo se střídat a zbytek zápasu si vychutnat z lavičky!

Všechny nás pak potěšilo, že jsme se dostaly o jeden bod před Olomouc a nejméně na tři týdny, kdy je reprezentační přestávka, nám tuhle pozici nikdo nevezme. Tak se mohlo jet s dobrým pocitem domů, což ještě okořenilo výborné víno a sýry, které nám Černoška dovezla ze svého výletu na zápas ligy mistrů ve Francii. Škoda jen, že pan řidič byl nedotčen základní dopravní definicí, že zkratka je nejdelší možná vzdálenost mezi dvěma body, což se vzápětí potvrdilo, když se z náší tříhodinové pouti stala čtyřhodinová…

Už to bude týden, co jsme odehrály zápas v Pardubicích a doma s Olomoucem a já pořád nenašla čas na článek. Pořád se něco dělo, hrála se kvalifikace v Brně, ve škole otravujou se seminárkama… Ale přišel čas to napravit, tak hurá na to!

O zápasu v Pardubicích toho není snad ani moc, co říct. Pojaly jsme to jako trénink a přínosem by snad mohlo být, že si konečně zahrály všechny holky, hrály jsme v různých sestavách a mohly si v klidu vyzkoušet všechny signály. Vyhrály jsme o moc, ale musím pochválit družstvo z Pardubic. Na druholigové družstvo hrály férově a nebyly to žádné jatka a i jejich hra byla celkově sympatická. Ještě snad zmínit, že v dalším kole nás čeká další výlet, tentokrát na půdu ostravského celku, tak jako minulý rok.

A teď už k zajímavějšímu zápasu. Olomouc je mladý tým, ze kterého znám hodně hráček, především tam hrajou moje dlouholeté spoluhráčky Sally s Dominou, což pro mě není zrovna nejpříjemnější a navíc šlo o souboj s našimi soupeři z play – off! Takže nervozita byla veliká, ale naštěsí opadla ještě při rozcvičce. K samotnému zápasu, myslím se, že kdo přišel ve středu na zápas s Olomoucí opravdu neprohloupil. Nešlo jen o hezkou házenou, ale zápas byl nabitý po všech stránkách. Byla vidět velká rivalita. Tak vyhecovaný a vypjatý zápas jsem dlouho neviděla a oproti úternímu v Pardubicích byl také o moc moc moc tvrdší, někdy si myslím, že až příliš a ne ve všem případech to bylo nutné. Ale to se dá nejspíš od takového zápasu očekávat. Jak se píše i ve zveřejněních zprávách o utkání, remíza byla spravedlivá a i ten jeden bod mě nakonec opravdu zahřál u srdce. Jen víc takových cenných bodů a můžeme vesele stoupat po interligové tabulce směrem vhůru, to by se mi líbilo…:)

Písek je jeden z týmů, ke kterému to nemáme zrovna nejblíž a když se k tomu přidalo ještě nesčetné množství objížděk, bloudění po krásách jihočeského kraje, tak nebylo divu, že náš příjezd do Písku byl poněkud opožděný. Nakonec jsme ale všechno stihly a ve tři hodiny nastoupily k zápasu v nově zrekonstruované písecké hale.

Zápas začal v náš prospěch a dovolila bych si říct, že podstatná část průběhu utkání probíhala v naší režii. Tím samozřejmě nechci říct, že to byl zápas lehký, ale výsledek jsme si celou dobu tak nějak hlídaly a korigovaly. Co snad trošku zamrzí je nepodařený konec zápasu, ale důležité jsou body a ty jsme po náročné cestě nakonec dovezly domů.  Stálo by také za zmínku, že po dvou letech jsme prolomily prokletí, které pro nás písecká hala představovala, protože až do soboty tady panenky neměly to štěstí vyhrát.

A co bude teď dáĺ? Vzhledem k tomu, že Olomouc o víkendu nastupuje k druhému kolu poháru, tak nás souboj s tímto respekt vzbuzujícím soupeřem čeká již ve středu. Jen doufám, že budeme mít na zápas dostatek sil. Ještě den před Olomoucí, tedy v úterý,  nás totiž, k naší velké radosti, čeká dlouhá cesta do Pardubic, kde jedeme hrát Český pohár. Co na to říct? Měla bych toho na srdci hodně, ale jen málo z toho je publikovatelné a nejspíš by i musela zasáhnout bratrova cenzura, takže radči nic… Co se týče zápasu se Zorou, tak z play – off jim máme co vracet a výhra s nimi by pro nás znamenala nejen cenný posun v žebříčku interligy, ale také bychom byly prvním českým týmem, který by získal olomoucký skalp a hlavně výhra nad nimi by mě opravdu zahřála na házenkářském srdíčku. Takže motivace je určitě velká a zbývá jen doufat, že to úžasné úterní putování nás příliš nepoznamená…

Písku se premiéra v nové hale nevydařila, když podlehl Veselí nad Moravou o čtyři branky. Utkání bylo vyrovnané do 15.minuty, dlouhých šest minut pak nepadla branka na obou stranách, ale závěr první půle vyšel lépe hostujícím hráčkám. Ty vyhrály závěrečnou desetiminutovku 2:8. Písek zkorigoval stav až v závěrečných minutách pěti brankami v řadě.

Casta Sokol Písek – HC Britterm Veselí nad Moravou 25:29 (10:15)

Nejlepší střelkyně Písku: Borovská 11/2, Luzumová I. 9/3

Nejlepší střelkyně Veselí n./M.: Handlová 6/1, Štěrbová 5/1, Fleková 4, Kočí 4

Sedmimetrové hody: 6/5 – 3/2, vyloučení: 4 – 6, rozhodčí: Macho, Hájek, diváků: 225

Zdroj: ČSH

Tak jsme se plné dojmů, zklamání, poučení z chyb, poznatků a jídla z letadla snesli zpátky z oblaků do naší milé vlasti a nezbývá, než Vás informovat o dalekém výletu, který jsme absolvovali!

Odlet byl ve znamení respektu, který u nás ruská superliga vzbuzovala a očekávání, co nás v Rusku čeká. Let proběhl vcelku poklidně, po příjezdu ovšem nastala pravá ruská smršt, ať šlo o dlouhé řady na letišti, nekonečné čekání v hotelu, až se hotelové děvočky uráčí nám uklidit pokoj a budeme moct jít v klidu odpočívat. A jídlo??? Škoda mluvit…

Další den následovalo krátké seznámení s halou a výlet do Moskvy. Což o to Rudé náměstí má určitě své kouzlo, pokoupili jsme jak potřebné a co si budeme povídat, spíše méně potřebné dárky, aby naší drazí a milí věděli, že na ně myslíme i nějaký ten kilometřík za hranicema.

Pak už začalo jít do tuhého, čekal nás zápas… Prohráli jsme! To by nebylo tak strašné, škoda byla, že o tolik! Měli jsme na lepší výsledek, to by snad potvrdil každý, ale kdyby bylo kdyby a takových kdyby vždycky je a bude…  Stručně a jednouše: Zápas začal v náš prospěch, dokonce si dovolím říct, že jsme ije ze začátku svou dravou hrou poněkud zaskočili, netrvalo to však dlouho, projevilo se, že hrajou doma a rozhodčí taky zrovna nepískali rovinu, ale na to se ve dnešním sportu spoléhat, to je jako spoléhat se na konečnost vesmirného nekonečna a Paroubnkovi předvolební sliby. K vidění byly krásné akce, stejně jako školácké chyby a velké množství technických chyb. Rusky gól po gólu odskakovaly a my nějak nenacházeli recept, jak se dostat do vedení, ale stále jsme drželi snesnitelný rozdíl. Avšak smolný závěr nás nejspíš zamrzí i za nějký ten pátek, ale chybama se člověk učí a žádný učený z nebe nespadl a mnoho psů – zajícova smrt ( special for my special brother).

Neodjíždělo se nám lehce a řady se pod tíhou zklamání zdály ještě delší a mnohem únavnější než předtím. Na kontrole do letadla se zdálo, že Aťu budou šacovat do trenek, nakonec jsme ale beztak žádné body nepropašovali! Škoda!!!:) O to víc se budem snažít a bojovat doma, jsou to přece jen Rusky a že těm Rusákům máme na dosmrti co vracet, na tom se snad shodnem, ne?

Takže v sobotu hurá na ně a i kdyby to nebylo o devět, tak jim nic nedarujem a tu jejich povýšenost, nadřazenost, samolibost a kdoví co ještě jim pěkně vytřepem z trenek! Věřím, že v odvetě se hodně zapotí a poznají, že toho bohdá nebude…:)

Tak už se nám to pomalu sobotí a já se teprv lopotím s článkem o sobotním domácím zápasu s Trenčínem… Nějak se mi ho pořád nedaří vystihnout. Byl tak plný emocí, zvratů a psychického vypětí, že je pro mě nemožné ho nějak shrnout a vždycky skončím u prachprostého popisu zápasu, který se dočtete na mnoha jiných stránkách. Prostě a jednoduše -  byl to zápas, ve kterém měli určitě rozhodující slovo zkušenosti našich maminek, úžasná Lenka v bráně a taky, co si budeme povídat, hrálo se doma, takže jsme nehrály proti osmi hráčkám na hřišti, jako ve většině zápasů na Slovensku!:) Nakonec tohoto asi ne příliš obohacujícího článku snad dodat, že to rozhodně nebyla procházka růžovým sadem, ale sklidily jsme velmi cenné ovoce a už zbývá jen doufat v další úsěšné podzimní sklizně… Příští týden hurá na Slavii, tak držte pěsti…

Tak už je to tady, rozhodla jsem se napsat svůj historicky první článek na můj nový a vůbec první web, za který bych chtěla vyjádřit neskonalý dík mému nejméně oblíbenému bratrovi!:) Takže Hojo dík…

Jelikož jsem házenkářka tělem i duší, hlavní náplní budou nejspíše dojmy ze zápasu, info o házené a zajímavosti, na které narazím a chtěla bych se o ně s Vámi podělit. Tak to by na úvod nejspíš stačilo a teď k něčemu, co už je trošku zajímavější.

Jak už bylo řečeno v předešlém příspěvku včera se ve Veselí hrál mezinárodní zápas se Žalcem. Už před zápasem, jsem vyjímečně ochotně polykala mamčiny kozlíkové kapky proti nervozitě a odpočítávala hodiny do zápasu. První domácí zápas, EHF pohár… Nervozita byla veliká, což se podepsalo i na mém výkonu, který nebyl asi až tak oslnivý, jak domácí publikum očekávalo, ale jak říká mamka, po hodech přichází sra*ka! Na vzdory mému ne příliš vyrovnanému výkonu jsme Slovinky porazili 32:21 a mohlo se jít v poklidu na banket, kde přišlo vhod výborné mutěnické víno, ikdyž já se beztak těšila víc domů na burčák!

Takže je za náma první kolo EHF, příští týden nás čeká těžko předvídatelný a určitě náročný zápas s Trenčínem, další týden zápas v Praze, který pro mě bude hodně kuriozní (poprvné budu hrát proti Tondovi Střelcovi, mému dlouholetému trenérovi) no a pak už hurá na Lenina!!!