Odlet byl ve znamení respektu, který u nás ruská superliga vzbuzovala a očekávání, co nás v Rusku čeká. Let proběhl vcelku poklidně, po příjezdu ovšem nastala pravá ruská smršt, ať šlo o dlouhé řady na letišti, nekonečné čekání v hotelu, až se hotelové děvočky uráčí nám uklidit pokoj a budeme moct jít v klidu odpočívat. A jídlo??? Škoda mluvit…

Další den následovalo krátké seznámení s halou a výlet do Moskvy. Což o to Rudé náměstí má určitě své kouzlo, pokoupili jsme jak potřebné a co si budeme povídat, spíše méně potřebné dárky, aby naší drazí a milí věděli, že na ně myslíme i nějaký ten kilometřík za hranicema.

Pak už začalo jít do tuhého, čekal nás zápas… Prohráli jsme! To by nebylo tak strašné, škoda byla, že o tolik! Měli jsme na lepší výsledek, to by snad potvrdil každý, ale kdyby bylo kdyby a takových kdyby vždycky je a bude…  Stručně a jednouše: Zápas začal v náš prospěch, dokonce si dovolím říct, že jsme ije ze začátku svou dravou hrou poněkud zaskočili, netrvalo to však dlouho, projevilo se, že hrajou doma a rozhodčí taky zrovna nepískali rovinu, ale na to se ve dnešním sportu spoléhat, to je jako spoléhat se na konečnost vesmirného nekonečna a Paroubnkovi předvolební sliby. K vidění byly krásné akce, stejně jako školácké chyby a velké množství technických chyb. Rusky gól po gólu odskakovaly a my nějak nenacházeli recept, jak se dostat do vedení, ale stále jsme drželi snesnitelný rozdíl. Avšak smolný závěr nás nejspíš zamrzí i za nějký ten pátek, ale chybama se člověk učí a žádný učený z nebe nespadl a mnoho psů – zajícova smrt ( special for my special brother).

Neodjíždělo se nám lehce a řady se pod tíhou zklamání zdály ještě delší a mnohem únavnější než předtím. Na kontrole do letadla se zdálo, že Aťu budou šacovat do trenek, nakonec jsme ale beztak žádné body nepropašovali! Škoda!!!:) O to víc se budem snažít a bojovat doma, jsou to přece jen Rusky a že těm Rusákům máme na dosmrti co vracet, na tom se snad shodnem, ne?

Takže v sobotu hurá na ně a i kdyby to nebylo o devět, tak jim nic nedarujem a tu jejich povýšenost, nadřazenost, samolibost a kdoví co ještě jim pěkně vytřepem z trenek! Věřím, že v odvetě se hodně zapotí a poznají, že toho bohdá nebude…:)

No related posts.

No related posts.

Jelikož jsem házenkářka tělem i duší, hlavní náplní budou nejspíše dojmy ze zápasu, info o házené a zajímavosti, na které narazím a chtěla bych se o ně s Vámi podělit. Tak to by na úvod nejspíš stačilo a teď k něčemu, co už je trošku zajímavější.

Jak už bylo řečeno v předešlém příspěvku včera se ve Veselí hrál mezinárodní zápas se Žalcem. Už před zápasem, jsem vyjímečně ochotně polykala mamčiny kozlíkové kapky proti nervozitě a odpočítávala hodiny do zápasu. První domácí zápas, EHF pohár… Nervozita byla veliká, což se podepsalo i na mém výkonu, který nebyl asi až tak oslnivý, jak domácí publikum očekávalo, ale jak říká mamka, po hodech přichází sra*ka! Na vzdory mému ne příliš vyrovnanému výkonu jsme Slovinky porazili 32:21 a mohlo se jít v poklidu na banket, kde přišlo vhod výborné mutěnické víno, ikdyž já se beztak těšila víc domů na burčák!

Takže je za náma první kolo EHF, příští týden nás čeká těžko předvídatelný a určitě náročný zápas s Trenčínem, další týden zápas v Praze, který pro mě bude hodně kuriozní (poprvné budu hrát proti Tondovi Střelcovi, mému dlouholetému trenérovi) no a pak už hurá na Lenina!!!

Související:

1. Jsme první český tým, nejméně na tři týdny!!!