Tak jsme se plné dojmů, zklamání, poučení z chyb, poznatků a jídla z letadla snesli zpátky z oblaků do naší milé vlasti a nezbývá, než Vás informovat o dalekém výletu, který jsme absolvovali!
Odlet byl ve znamení respektu, který u nás ruská superliga vzbuzovala a očekávání, co nás v Rusku čeká. Let proběhl vcelku poklidně, po příjezdu ovšem nastala pravá ruská smršt, ať šlo o dlouhé řady na letišti, nekonečné čekání v hotelu, až se hotelové děvočky uráčí nám uklidit pokoj a budeme moct jít v klidu odpočívat. A jídlo??? Škoda mluvit…
Další den následovalo krátké seznámení s halou a výlet do Moskvy. Což o to Rudé náměstí má určitě své kouzlo, pokoupili jsme jak potřebné a co si budeme povídat, spíše méně potřebné dárky, aby naší drazí a milí věděli, že na ně myslíme i nějaký ten kilometřík za hranicema.
Pak už začalo jít do tuhého, čekal nás zápas… Prohráli jsme! To by nebylo tak strašné, škoda byla, že o tolik! Měli jsme na lepší výsledek, to by snad potvrdil každý, ale kdyby bylo kdyby a takových kdyby vždycky je a bude… Stručně a jednouše: Zápas začal v náš prospěch, dokonce si dovolím říct, že jsme ije ze začátku svou dravou hrou poněkud zaskočili, netrvalo to však dlouho, projevilo se, že hrajou doma a rozhodčí taky zrovna nepískali rovinu, ale na to se ve dnešním sportu spoléhat, to je jako spoléhat se na konečnost vesmirného nekonečna a Paroubnkovi předvolební sliby. K vidění byly krásné akce, stejně jako školácké chyby a velké množství technických chyb. Rusky gól po gólu odskakovaly a my nějak nenacházeli recept, jak se dostat do vedení, ale stále jsme drželi snesnitelný rozdíl. Avšak smolný závěr nás nejspíš zamrzí i za nějký ten pátek, ale chybama se člověk učí a žádný učený z nebe nespadl a mnoho psů – zajícova smrt ( special for my special brother).
Neodjíždělo se nám lehce a řady se pod tíhou zklamání zdály ještě delší a mnohem únavnější než předtím. Na kontrole do letadla se zdálo, že Aťu budou šacovat do trenek, nakonec jsme ale beztak žádné body nepropašovali! Škoda!!!:) O to víc se budem snažít a bojovat doma, jsou to přece jen Rusky a že těm Rusákům máme na dosmrti co vracet, na tom se snad shodnem, ne?
Takže v sobotu hurá na ně a i kdyby to nebylo o devět, tak jim nic nedarujem a tu jejich povýšenost, nadřazenost, samolibost a kdoví co ještě jim pěkně vytřepem z trenek! Věřím, že v odvetě se hodně zapotí a poznají, že toho bohdá nebude…:)