Helena Štěrbová

Tak se stalo, čeho jsme se nejvíc obávaly, první zápas nám na turnaji vůbec, ale vůbec nevyšel. Prohráli jsme s Litevkama 32:35. Nezvládly jsme závěr zápasu. Z mého pohledu jsme rozhodně nehrály to, na co máme, co umíme a z čeho bychom především měli těžit. Ale i takové zápasy bývají a nezbývá, než se z nich poučit.

Prohra nám mrzela hodně, ale nemělo smysl se tím dál zabývat a mnohem lepším řešením bylo se otřepat a další den Řekyním a všem ostatním ukázat, že házenou hrát umíme a získat si zpět trochu toho ztraceného respektu. To se nám povedlo.  Naložili jsme jim, co se do nich vešlo a  ze hřiště jsme odcházely s úsměvem a výhrou o 28 branek. Na hřiště se dostaly všechny hráčky a většina také skórovala. Jen chudák Knedlíček dala první a zároveň čtyřicátou branku. No, bude to mít asi drahé…:)

Dnes máme den volna, tak jsme šli omrknout Emmenské obchůdky a večer nás čeká trénink a hlavně důkladná příprava na zítřejší veledůležitý zápas s domácím týmem, který už víceméně prozradí, kdo bude tím šťastným týmem. Ale jak se říká, špatný začátek, dobrý konec, proč by to jednou nemohlo platit i pro nás? Česká házená už by si jistě zasloužila trochu toho štěstí…

Ještě pro doplnění, včera domácí hráčky porazily favorizované Turecko v neuvěřitelně vypjatém zápase, ovšem  konec zápasu spíše připomínál komedii než drama, když se turecká pivotka poněkud kuriózně rozhodla, že dohraje naboso… No nejspíš se máme ještě na co těšit, z haly jsme šli raději pěšky, cestu autobusem s rozjetýma Turkyněma neměl nikdo odvahu riskovat.

Za okny zima v plném proudu, únava na rozdávání, hlavy plné taktických pokynů a hlavně očekávání, co se zítra bude dít. Tak by se stručně dal vyjádřit dnešní večer, který prožíváme v holandském Emmenu. Zítra nás čeká první zápas v předkvalifikačním turnaji na MS a já se rozhodla, že sesbírám trochu sil a stručně Vás informuju o dosavadním dění a průběhu přípravy.

Příprava začala již před více než týdnem v Hodoníně, kde se sešla převážně česká sestava a každým dnem nás přibývalo. Zkoušely se signály a já si začínala zvykat na odlišné tréninkové tempo a vůbec na celý denní režím. A že to byl pro mé tělo celkem záhul, to snad ani nemusím zmiňovat:) Jelikož se jednalo o mé první působení v ženském nároďáku, sama jsem byla zvědavá, jak vše bude probíhat, a s potěšením můžu říci, že to bylo ok. Většinu holek jsem znala z dorosteneckých a juniorských reprezentací a zbytek mě opravdu příjemně překvapil. Další část se odehrávala od pátku do včerejška v Praze, kde jsme se chystali na náš první zápas s Litvou. Pak už nás čekala náročná cesta.

Vstávání nepatřilo nikdy mezi mé silné stránky, takže když budík zazvonil v nekřesťanských 3.40, bylo o zábavu postaráno. Pak následovaly unavné procedury na letišti a po příletu další dvouhodinové putování z hlavního města do již zmíněného Emmenu. Po příjezdu jsme si dali na obědě co proto a jeli se seznámit s halou. Na první pohled mi moc do oka nepadla, ale tak dáme jí šanci, třeba se zítra ukáže v lepším světle a možná nám i přinese štěsí…

Mé dosavadní postřehy ze země nezemě by se daly shrnout do pár vět a ty by nejspíš ani nestály za to, tak Vás nebudu trápit a síly na psaní si budu šetřit na něco, co bude stát opravdu za to, jako například na barvité vylíčení prvního vyhraného zápasu s Litvou

Tak jsem se rozhodla dát na radu zkušeného novináře a zkusit napsat článek ještě pěkně za tepla, prej to má pak větší efekt.Tak můžete posoudit sami.

Takže do Bánské jsme odjíždely s jednoznačným cílem vyhrát, i když je známo, že ze Slovenska se body moc nevozí. Tak jsme s odhodláním po tříhodinové cestě nastoupily proti našemu bývalému trenérovi z loňské sezóny a bitva mohla začít. Hned od začátku vyhlásila třetí světovou domácí Oborilová, která se rozhodla, že zničí a roztrhá naši bránu na kusy a co si budeme povídat, stát proti ní neznamenalo pouze boj s výbornou hráčkou, ale především boj s vlastním pudem sebezáchovy. První poločas byl tedy hlavně díky této hráčce vyrovnaný a do druhého poločasu jsme dokonce nastupovali s brankovým mankem. Domácí ale každou další minutou ztrácely něco ze svých sil a jejich střely byly čím dál chytatelnější, což pro nás znamenalo možnost prosadit se z rychlých a tak jsme si začaly vytvářet náskok, který byl 10 minut před koncem 10ti brankový a mohlo se střídat a zbytek zápasu si vychutnat z lavičky!

Všechny nás pak potěšilo, že jsme se dostaly o jeden bod před Olomouc a nejméně na tři týdny, kdy je reprezentační přestávka, nám tuhle pozici nikdo nevezme. Tak se mohlo jet s dobrým pocitem domů, což ještě okořenilo výborné víno a sýry, které nám Černoška dovezla ze svého výletu na zápas ligy mistrů ve Francii. Škoda jen, že pan řidič byl nedotčen základní dopravní definicí, že zkratka je nejdelší možná vzdálenost mezi dvěma body, což se vzápětí potvrdilo, když se z náší tříhodinové pouti stala čtyřhodinová…

Už to bude týden, co jsme odehrály zápas v Pardubicích a doma s Olomoucem a já pořád nenašla čas na článek. Pořád se něco dělo, hrála se kvalifikace v Brně, ve škole otravujou se seminárkama… Ale přišel čas to napravit, tak hurá na to!

O zápasu v Pardubicích toho není snad ani moc, co říct. Pojaly jsme to jako trénink a přínosem by snad mohlo být, že si konečně zahrály všechny holky, hrály jsme v různých sestavách a mohly si v klidu vyzkoušet všechny signály. Vyhrály jsme o moc, ale musím pochválit družstvo z Pardubic. Na druholigové družstvo hrály férově a nebyly to žádné jatka a i jejich hra byla celkově sympatická. Ještě snad zmínit, že v dalším kole nás čeká další výlet, tentokrát na půdu ostravského celku, tak jako minulý rok.

A teď už k zajímavějšímu zápasu. Olomouc je mladý tým, ze kterého znám hodně hráček, především tam hrajou moje dlouholeté spoluhráčky Sally s Dominou, což pro mě není zrovna nejpříjemnější a navíc šlo o souboj s našimi soupeři z play – off! Takže nervozita byla veliká, ale naštěsí opadla ještě při rozcvičce. K samotnému zápasu, myslím se, že kdo přišel ve středu na zápas s Olomoucí opravdu neprohloupil. Nešlo jen o hezkou házenou, ale zápas byl nabitý po všech stránkách. Byla vidět velká rivalita. Tak vyhecovaný a vypjatý zápas jsem dlouho neviděla a oproti úternímu v Pardubicích byl také o moc moc moc tvrdší, někdy si myslím, že až příliš a ne ve všem případech to bylo nutné. Ale to se dá nejspíš od takového zápasu očekávat. Jak se píše i ve zveřejněních zprávách o utkání, remíza byla spravedlivá a i ten jeden bod mě nakonec opravdu zahřál u srdce. Jen víc takových cenných bodů a můžeme vesele stoupat po interligové tabulce směrem vhůru, to by se mi líbilo…:)

Přesně podle předzápasových prognóz bylo utkání dvou nejlepších českých týmů dramatické až do samého konce. Po většinu utkání byla ve skóre o maličko lepší Zora, která se po poločasovém vedení o dvě branky dostala v průběhu druhé půle dokonce do pětibrankového náskoku. Nesmírnou bojovnost ale předvedly házenkářky Veselí, které nejenže zápas srovnaly, ale dokonce v závěru o branku vedly. V samém závěru Olomouc srovnala a oba týmy si tak rozdělily po bodu.

HC Britterm Veselí nad Moravou – DHK Olomouc 23:23 (11:13)

Nejvíce branek Veselí: Zvoničová 5, Fleková 5, Štěrbová 4

Nejvíce branek Olomouce: Hejtmánková 6/4, Selucká 5, Tomečková 4

Sedmimetrové hody: 5/4 – 7/4, vyloučení: 1 – 4, rozhodčí: Novotný, Horáček, diváků: 200

Zdroj: Český svaz házené

Krátká oficiální zpráva, dojmy snad přijdou později:

Házenkářky Veselí nad Moravou splnily ve 4. kole Českého poháru roli favorita a po výhře v Pardubicích nad místním druholigovým „Sdruženým házenkářským klubem Dubina – Polabiny“ v poměru 43:18 postoupily už mezi nejlepší osmičku.

V Pardubicích byl účastník česko-slovenské interligy k vidění vůbec poprvé. A nadšené domácí hráčky se v úvodu utkání dokonce mohly chvíli radovat z vedení při skóre 1:0 a 2:1. Během následujících 11 minut ale veselské „Panenky“ utekly na jedenáctigólový rozdíl a náskok nadále zvyšovaly. Do šaten se už šlo za stavu 25:7 pro Veselí, které nakonec zvítězilo ohromným rozdílem 25 gólů.

Veselí se příjemnou výhrou pozitivně naladilo před středečním interligovým šlágrem – veselská hala totiž od 18 hodin požene svůj tým za odvetou za loňskou bitvu o titul proti Olomouci.

Písek je jeden z týmů, ke kterému to nemáme zrovna nejblíž a když se k tomu přidalo ještě nesčetné množství objížděk, bloudění po krásách jihočeského kraje, tak nebylo divu, že náš příjezd do Písku byl poněkud opožděný. Nakonec jsme ale všechno stihly a ve tři hodiny nastoupily k zápasu v nově zrekonstruované písecké hale.

Zápas začal v náš prospěch a dovolila bych si říct, že podstatná část průběhu utkání probíhala v naší režii. Tím samozřejmě nechci říct, že to byl zápas lehký, ale výsledek jsme si celou dobu tak nějak hlídaly a korigovaly. Co snad trošku zamrzí je nepodařený konec zápasu, ale důležité jsou body a ty jsme po náročné cestě nakonec dovezly domů.  Stálo by také za zmínku, že po dvou letech jsme prolomily prokletí, které pro nás písecká hala představovala, protože až do soboty tady panenky neměly to štěstí vyhrát.

A co bude teď dáĺ? Vzhledem k tomu, že Olomouc o víkendu nastupuje k druhému kolu poháru, tak nás souboj s tímto respekt vzbuzujícím soupeřem čeká již ve středu. Jen doufám, že budeme mít na zápas dostatek sil. Ještě den před Olomoucí, tedy v úterý,  nás totiž, k naší velké radosti, čeká dlouhá cesta do Pardubic, kde jedeme hrát Český pohár. Co na to říct? Měla bych toho na srdci hodně, ale jen málo z toho je publikovatelné a nejspíš by i musela zasáhnout bratrova cenzura, takže radči nic… Co se týče zápasu se Zorou, tak z play – off jim máme co vracet a výhra s nimi by pro nás znamenala nejen cenný posun v žebříčku interligy, ale také bychom byly prvním českým týmem, který by získal olomoucký skalp a hlavně výhra nad nimi by mě opravdu zahřála na házenkářském srdíčku. Takže motivace je určitě velká a zbývá jen doufat, že to úžasné úterní putování nás příliš nepoznamená…

Písku se premiéra v nové hale nevydařila, když podlehl Veselí nad Moravou o čtyři branky. Utkání bylo vyrovnané do 15.minuty, dlouhých šest minut pak nepadla branka na obou stranách, ale závěr první půle vyšel lépe hostujícím hráčkám. Ty vyhrály závěrečnou desetiminutovku 2:8. Písek zkorigoval stav až v závěrečných minutách pěti brankami v řadě.

Casta Sokol Písek – HC Britterm Veselí nad Moravou 25:29 (10:15)

Nejlepší střelkyně Písku: Borovská 11/2, Luzumová I. 9/3

Nejlepší střelkyně Veselí n./M.: Handlová 6/1, Štěrbová 5/1, Fleková 4, Kočí 4

Sedmimetrové hody: 6/5 – 3/2, vyloučení: 4 – 6, rozhodčí: Macho, Hájek, diváků: 225

Zdroj: ČSH

Aspoň krátká oficiální zpráva ze včerejšího výborného zápasu se smutným koncem…

Dobrý výkon podaly házenkářky Veselí nad Moravou proti ruskému týmu HC 53-Moskva. Přesto ale nedokázaly ani v odvetě zvítězit a do dalšího kola postoupil jejich soupeř.

HC Britterm Veselí nad Moravou – HC 53 Moskva 24:28 (15:11)

první zápas 21:29, postupuje Moskva

Z prvního utkání v Moskvě si Veselí přivezlo osmibrankovou prohru, která příliš nadějí do odvety nedávala. Veselí bylo v prvním poločase lepším týmem, dobrou obranu podpořila brankařka Černá a tak v bouřící hale dokázalo odskočit až na šestibrankový rozdíl. Bohužel ještě do poločasu Moskva snížila na 15:11.

Ve druhé půli se již naplno projevil největší problém domácích, kterým je jejich úzký kádr a soupeřky otočily skóre. Nakonec zvítězily hostující hráčky o čtyři branky a stvrdily tak svůj postup do dalšího kola.

Branky Veselí: Handlová 8/4, Fleková 5, Štěrbová 5/1, Chmelařová 3, Zvoničová 2, Kočí 1

Nejvíce branek Mosky: Dronina 8, Antipina 5, Širočenko 4, Arovina

Sedmimetrové hody: 7/5 – 9/7. Vyloučení: 4 – 5. Rozhodčí: Pandzić, Mosorinsky (SRB). Diváků: 500.

Tak jsme se plné dojmů, zklamání, poučení z chyb, poznatků a jídla z letadla snesli zpátky z oblaků do naší milé vlasti a nezbývá, než Vás informovat o dalekém výletu, který jsme absolvovali!

Odlet byl ve znamení respektu, který u nás ruská superliga vzbuzovala a očekávání, co nás v Rusku čeká. Let proběhl vcelku poklidně, po příjezdu ovšem nastala pravá ruská smršt, ať šlo o dlouhé řady na letišti, nekonečné čekání v hotelu, až se hotelové děvočky uráčí nám uklidit pokoj a budeme moct jít v klidu odpočívat. A jídlo??? Škoda mluvit…

Další den následovalo krátké seznámení s halou a výlet do Moskvy. Což o to Rudé náměstí má určitě své kouzlo, pokoupili jsme jak potřebné a co si budeme povídat, spíše méně potřebné dárky, aby naší drazí a milí věděli, že na ně myslíme i nějaký ten kilometřík za hranicema.

Pak už začalo jít do tuhého, čekal nás zápas… Prohráli jsme! To by nebylo tak strašné, škoda byla, že o tolik! Měli jsme na lepší výsledek, to by snad potvrdil každý, ale kdyby bylo kdyby a takových kdyby vždycky je a bude…  Stručně a jednouše: Zápas začal v náš prospěch, dokonce si dovolím říct, že jsme ije ze začátku svou dravou hrou poněkud zaskočili, netrvalo to však dlouho, projevilo se, že hrajou doma a rozhodčí taky zrovna nepískali rovinu, ale na to se ve dnešním sportu spoléhat, to je jako spoléhat se na konečnost vesmirného nekonečna a Paroubnkovi předvolební sliby. K vidění byly krásné akce, stejně jako školácké chyby a velké množství technických chyb. Rusky gól po gólu odskakovaly a my nějak nenacházeli recept, jak se dostat do vedení, ale stále jsme drželi snesnitelný rozdíl. Avšak smolný závěr nás nejspíš zamrzí i za nějký ten pátek, ale chybama se člověk učí a žádný učený z nebe nespadl a mnoho psů – zajícova smrt ( special for my special brother).

Neodjíždělo se nám lehce a řady se pod tíhou zklamání zdály ještě delší a mnohem únavnější než předtím. Na kontrole do letadla se zdálo, že Aťu budou šacovat do trenek, nakonec jsme ale beztak žádné body nepropašovali! Škoda!!!:) O to víc se budem snažít a bojovat doma, jsou to přece jen Rusky a že těm Rusákům máme na dosmrti co vracet, na tom se snad shodnem, ne?

Takže v sobotu hurá na ně a i kdyby to nebylo o devět, tak jim nic nedarujem a tu jejich povýšenost, nadřazenost, samolibost a kdoví co ještě jim pěkně vytřepem z trenek! Věřím, že v odvetě se hodně zapotí a poznají, že toho bohdá nebude…:)