Do Šaly jsme odjížděli s plánem urvat minimálně jeden bod a pojistit si tak bronzové medaile z WHIL. To se nám bohužel nepodařio. V bouřlivé atmosféře slušně zaplněné haly jsme podlehly 24:22.

Troufám si říct, že za sebou máme jeden z nejnáročnějších a nejrychlejších zápasů soutěže.  Hrálo se opravdu nahoru dolů a na obou stranách byly k vidění velice kvalitní obrany, o čemž vypovídá i (na Šalu) malý počet vstřelených branek.

Pozitivem hned zpočátku bylo, že jsme překonaly svůj nešvar a zápas jsme začaly v plném nasazení a to od první minuty. Obrana fungovala jak se patří a vůbec všechno klapalo jak mělo, až na naše opět osudné proměňování. Šlo však poznat, že proti nám stojí neméně zdatný soupeř. Branek přibývalo pomálu a nám všem začínalo být jasné, že každý gól se bude vážit zlatem. V podstatě celý zápas byl vyrovnaný, jen několikrát se protihráčkám podařilo odskočit na rozdíl pěti branek, což jsme ale vzápětí dovedli stáhnout na remízu. V tom okamžiku jsme ovšem nedokázali dát ten gól, který by nás dostal nahoru a dokázal zvrátit průběh zápasu na naši stranu. Šance byly, ale někdy je ta brána prostě zatraceně malá.

Přestože jsme zápas prohráli, shodli jsme se, že jsme odehráli jeden z nejhezčích zápasů sezony. Na utkání si cením zejména toho, že do poslední chvíle jsme věřili v naši hru a neodchýlili se od toho, co chceme hrát. A že nám to teď nevyšlo? To se stává. Důležité je, že z chyb, co jsme udělali se poučíme a věřím, že se nám to zúročí  hned v dalším, posledním, zápase doma se Slavií.

Proto Vás srdečně zveme – přijďte nám pomoci získat ligový bronz – zlínská házená by si po delší době takový úspěch určitě zasloužila.

Související:

1. Bod ze Šaly – senzace!!!
2. Sladká tečka za podzimem
3. Jedeme do Ruska!

A jak to s námi tedy vypadá? Dvě kola před koncem základní části se zuby nehty držíme na třetí pozici a ve zbývajících dvou zápasech nás od zisku bronzu v Interlize a 2. místa do play-off dělí jeden jediný bod.

Veledůležitý krok jsme udělali v neděli, kdy jsme fantasticky porazili v derby Veselí nad Moravou, mimochodem našeho budoucího soupeře do play-off, se kterým v posledních kolech budeme na dálku bojovat o výhodu domácího prostředí. Byl to pro nás skvělý zápas. Obrana nám šlapala, Zuzka v bráně podala neuvěřitelný výkon, z čehož těžila celá naše hra založená na přechodech. Z dobré obrany se odvíjela také jistota v zakončení a naše vysoká úspěšnost střelby.

Z výše uvedeného opět vyplývá, že skutečně nejsme týmem, který vyhrává individuálními výkony, ale k našemu úspěchu je potřeba kolektivní snažení. Nemám ovšem pocit, že by to byl náš handicap, naopak je to pro mě věc, které si moc cením, a která mě na naší hře baví.

A co máme v plánu dál? Hned v sobotu nás čeká další veledůležitý zápas a to na horké půdě v Šale. Čeká nás soupeř, který nám typologicky sedí více než Veselí. Zápasy se Šalou mám ráda a osobně už se moc těším na další výzvu v podobě bodování na slovenské půdě a  to proti mančaftu, který s námi stále bojuje o bronz. Nečeká nás ovšem žádná procházka růžovým sadem, ale i tak věřím, že ze Šaly neodjedem s prázdnou.

K vítězství by nám mimo jiné mohl pomoct dnešní úžasný tah našeho vedení, kdy jsme měli tu čest strávit 2 hodiny v přítomnosti velké osobnosti českého sportu, pana PhDr. Mariana Jelínka. Věřím, že kromě mimořádného zážitku, nám toto sezení pomůže dosáhnout cílů, ve které všechny věříme, a pro ty z Vás, kteří věříte, že sportovní úspěch netkví pouze v počtu naběhaných kilometrů vřele doporučuji publikace, které jsou k dostání v internetových knihkupectvích, stojí to opravdu za to.

Nezbývá dodat, než že jdeme do finiše a za dva týdny Vás, všechny naše fanoušky, očekáváme na závěrečném zápase se Slavií a počítáme s Vaší podporou do play-off. Budeme ji potřebovat!

Související:

1. Ve víkendovém derby úspěšnější Veselí

Jak  charakterizovat hru Šaly? Většinou tak, jak tu naší. Holky chtějí hrát házenou, běhat a jedná se asi o nejdynamičtější tým z celé ligy. Individuálně jsou opravdu velice dobře vybavené na nohách a nám bylo již před zápasem jasné, že s naším plánem jít do vysunuté, agresivní obrany, hnat to dopředu i dozadu, na palubovce budeme muset padnout a bude nás to stát neuvěřitelné množství sil. Předpokládané se stalo pravdou, zápas to byl jeden z nejnáročnějších a nohy se nám po posledním hvizdu rozhodčího třepaly ještě hodně dlouho, ale stálo to za to! Nejenom, že jsme vybojovali extrémně důležité body, ale zahrály si opravdu dobrou házenou, která nás baví.

První poločas jsme, naproti našim zvyklostem , začali v plné rychlosti a nasazení, dostávali jsme se do šancí skvěle bránili, nenechávali jsme dostat  jejich spojky do rychlosti, chodili na kontakt a šlapalo to tak, jak má. A jak já, coby milovník dobré obrany, říkám – když jde obrana, přijde ostatní. Netrvalo to dlouho a vytvořili jsme se krásný náskok 7mi gólů, o který jsme ovšem zase přišli a o poločase šli do šaten už „jen“ plus 3.

Druhý poločas už byl ve znamení, kdo odpadne dřív. Hrálo se opravdu 60 minut a žádný tým nechtěl polevit v tlaku, protože tušil, že právě to by se mu mohlo stát osudným. Šala kousala do poslední sekundy, neustále snižovala náš náskok a my ho bránili. A ubránili. Výsledkem 35:31.

Gólů padlo opravdu hodně. Ovšem nemyslím si, že by to byl výsledek špatné obrany, ale spíše opravdu velkého herního tempa a nasazení. A výhra nad Šalou? Super, přesně to jsme potřebovali a já jsem opravdu moc ráda, že se nám to povedlo a do zimní přípravy jdeme s úsměvem na tvářích.

Související:

1. Ze Šaly jedeme s prázdnou
2. Bod ze Šaly – senzace!!!

Již před zápasem se podle obdržených branek v dosavadním průběhu soutěže dalo očekávat, že půjde o zápas obran. Veselí začínalo se svou tradiční vysunutou obranou a my zvolili pro nás netradiční zataženou obranu 0-6. Nutno dodat, že Veselí hraje na své palubovce opravdu velice tvrdě, na hranici pravidel, a dle mého názoru jsme měli čest se zatím nejtvrdší obranou interligy. I díky tomu ze začátku zápasu skutečně moc branek nepadalo, pokud někdo přes obrany přece jen přešel, většinou si vylámal zuby na brankářkách, které dokazovaly své kvality. První poločas jsme prohráli o 3 branky, což rozhodně nebyl výsledek na ručník.

Druhý poločas byl už spíše v režii domácích a kdykoli jsme chytli dech, dostali se do zápasu a začali hrát to, co umíme, přišla chyba, která nás z tempa zase rychle sesadila dolů. A jelikož se hrálo proti zkušenému Veselí, které tyto chyby umí velice dobře trestat, bylo vymalováno. V zápase se potvrdilo dlouho známé, a to že tvrdá obrana s Lenkou Černou (proti které vymyslet něco překvapivého pod tlakem obrany je docela kumšt), a trpělivé trestání chyb v koncovce zápasu, které my jsme bohužel udělali, jsou zdrojem úspěchu Veselí na domácí půdě.

Zápas jsme nakonec prohráli 27 : 21. Těch šest gólů docela přesně odráží spoustu práce, která nás ještě čeká, pokud budeme chtít porážet Veselí a ostatní kvalitní týmy na jejich palubovkách. Ovšem máme na to celou zimu plus zbytek soutěže a já věřím, že pokud budeme všichni chtít pracovat, zvládneme to.

Související:

1. Zpátky na vítězné vlně
2. Veselí se s Pohárem EHF loučí
3. Jak to s námi vypadá

Soupeř, který nás čekal v neděli odpoledne byl dalším nováčkem soutěže – černí andělé z Mostu. Naše dosavadní bilance s nováčky soutěže mluvila plně v náš prospěch a i dosavadní výsledky dávaly tušit, že favority utkání jsme jednoznačně my.  I přesto jsme první poločas vyhrály pouze o gól. Již tradičně nás trápilo neproměňování, díky kterému si dokážeme zkomplikovat leccos a úplně zbytečně. Do druhého poločasu jsme jednoznačně vletěli lépe  my, obrana nám skvěle šlapala, my sbírali míč  za míčem a vytvářeli si stále větší náskok až na rozdíl 29:21. Obrovskou chybou byly bez pochyby poslední góly poločasů, které skončili v naší bráně. To by se nám skutečně stávat nemělo a nesmí. Jinak si myslím, že jsme Most celkově přehrávali a dokázali uvolňovat všechny hráčky na hřišti. Kdybychom k tomu přidali ještě lepší úspěšnost střelby, jistě by byl výsledek ještě přesvědčivější.

Co možná většinu diváků zaskočilo bylo, že při mostecké hře na dva pivoty, jsme nezvolili obvyklý postup a nezatáhli obranu, ale drželi jsme naši 1-2-3. Výsledkem bylo, že jsme vzadu s Pozi létali jako utržené a občas to mohlo působit až komicky, ovšem výsledkem byli nejen zaskočení diváci, ale i útok Mostu a my tak získávali důležité míče.

Příští týden nás už ovšem čeká soupeř jiného kalibru a to Veselí nad Moravou. Věřím tomu, že se bude  jednat o velké derby od začátku až do konce a myslím, že i o neobyčejně tvrdý zápas, kde budou na obou stranách vidět velmi kvalitní obrany. Zápas to tedy bude se vším všudy a já osobně se na něj docela těším, podobné zápasy jsou výzvou a jsem zvědavá, jak ve veselském pekle obstojíme. Věřím, že si konec naší sezony osladíme, jak se patří, dva body z Veselí by to určitě zařídily.

Související:

1. Ze Šaly jedeme s prázdnou
2. Další body z Bánovců

No related posts.

Tento týden spatřil svět náš nový kalendář na rok 2011. Jeho koupí pomůžete nejen nám, Zlínkým házenkářkám, ale také dětskému domovu ve Zlíně, což jistě zaslouží uvážení, nehledě na to, že máme v týmu spoustu krásných mladých hráček, které nepříliš oděny budou hezkou ozdobou na všech místech.

Místa kde se dá kalendář zakoupit:

• při utkání WHIL – 7.11.2010 HC Zlín – Most (16.00)
• při utkání WHIL – 17.11.2011 HC Zlín – Šala (16.30)
• osobně na vrátnici sportovní haly haly Euronics
• telefonicky na čísle +420 777 553 580
• nebo elektronicky na emailu dusanpoloz@email.cz

Pokud by někomu tato možnost nevyhovovala, můžete napsat i sem. A pokud nejste ze Zlína a měli byste o kalendář přesto zájem, v zaslání nespatřuji sebemenší problém.

Pro představu -  první lednové foto kalendáře. Cena kalendáře je 200,- z toho 25% výtěžku jde na dětský domov, předání se bude konat v lednu 2011 na zápasu Zlín – Bánovce.

No related posts.

Startovali jsme z lehka, a to v domácím prostředí, na které jsme paradoxně zajížděli v pozici hostí. Jednalo se totiž o naše první pohárové představení, ve kterému jsme nastoupili proti našemu dravému mládí z SCM Zlín. Jelikož s holkama 3x týdně trénujeme, absolvujeme přípravy, společně se proháníme po stadionech i posilovnách, povaha zápasu tomu také odpovídala. Přátelský zápas na rozjezd týdne – ideální a jistě i daleko vítanější, než běhání našich zamilovaných pyramid.

Ve středu nás ovšem čekal soupeř daleko většího kalibru a to mladý a temperamentní Trenčín, který rok od roku „oslabuje“ a rok od roku to na sobě nedává znát a vesele šokuje interligu svými dobrými výsledky, kterými si vydobil pověst týmu, který není radno podceňovat a který kouše do poslední sekundy zápasu. Což dokázal i v zápase s námi, kde jsme se opět první poločas nějak ne a ne dostat do tempa, přesto jsme o poločasu šli do šaten s plusem tří gólů. Druhý poločas odpovídal stylu obou týmů – běhalo se nahoru dolů, spousta gólů padala z první, druhé vlny rychlého útoku a ani na okamžik jsme si nemohli být jisti naším vítězstvím. Hrálo se skutečně až do posledních minut, ve kterých jsme Trenčín předčili a vyhráli 33:28 a navázali na naši domácí neporazitelnost.

Prostoru k oslavám a oddychu ovšem nebylo příliš. Hned v sobotu nás čekala cesta na jih Čech za holkama z Písku, které se svými výsledky zatím nejevili velkou spokojenost a chuť si chtěli spravit právě na nás. Podmínky k tomu měli ideální: domácí prostředí, nadějný výsledek ze čtvrteční předehrávky… Ovšem mi žádné pouštění bodů v plánu neměli, což jsme dali znát hned v prvním poločase, kde jsme si vytvořili nadějný rozdíl 7:2. To by ovšem nebyl zápas v Písku, aby nepřišlo nějaké to drama. Písečanky uždibovaly gól po gólu celý zbytek zápasu a náš odstup se menšil a menšil. Nepropadli jsme ale panice – tedy po dobu 45 minut zápasu. Co se stalo potom těžko vyjádřit. Konečný výsledek  – padli jsme o gól. O gól! Strašně naprd. Důvodů proč, by se jistě našlo mnoho a netřeba je jmenovat. Koncovku zápasu jsme jednoduše nezvládli, a to je obrovská škoda, už kvůli tomu, že většinu zápasu jsme měli výrazně navrch.

Písek nám udělil černou tečku za naším týdenním maratonem a sesadil nás z druhé příčky interligy. Tak co teď? Hurá, pěkně šplhat zpátky nahoru, co to půjde a začít můžeme hned v sobotu, kdy čekáme na návštěvu černé anděly z Mostu, kde budeme chtít opět prokázat naše kvality, a také to, že nevydařený zápas v Písku nás nikoli položí, ale nakopne.

Související:

1. Další body z Bánovců

My jsme po našich senzačních dvou bodech v Michalovcích nešli do zápasu s ničím jiným, než se záměrem získat plný bodový zisk, pokračovat v trendu domácí neporazitelnosti a potvrdit dobrou formu. Olomouc ovšem také nepřijela jen tak na výlet, což nám dala jasně pocítit hned v prvním poločase zejména svou agresivní zataženou obranou, na kterou my ne a ne najít recept. A pokud jsme skulinku našli, obranu přehráli a dostali se do gólových šancí, velká část našich střel končila mimo bránu, nebo v rukou Baruš Raníkové, která v zápase dostála své reputaci a volný prostor v bráně člověk málem hledal mikroskopem.

Co se týče průběhu zápasu, tak to v prvním poločase vypadalo, jakoby se na nás podepsal hrací čas v nekřesťanských 11 hod. Přišlo mi, že jsme se nemohli dostat pořádně do tempa a z předností, které nás zdobí nejvíce, jsme nedokázali těžit tolik, kolik bychom chtěli. Výsledkem toho bylo, že jsme o poločase tekli o 4 a do druhé půle šli s jasnou vizí – dohnat, otočit a hlavně – začít pořádně běhat.

Druhý poločas začínal přece jen už něco po půl dvanácté, a hned potom, co vysvobodili uvězněnou Verču Hejtmánkovou ze záchodu, jsme na to vletěli a ukrajovali z 4 gólového manka branku za brankou. Jakmile jsme se dostali na kontakt následovala spousta šancí a neproměněných příležitostí z naší strany.  Není pochyb, že zápas byl boj obran a kdo chtěl vyhrát, musel využít každé šance, která se mu naskytla. A tudíž při množství našich zahozených šancí, můžeme být rády za konečných 23:23, za které vděčíme hlavně naší obraně.

Ačkoli Olomouc zastavila naši spanilou jízdu, z druhého místa v tabulce nás nevyhnala a o neporazitelnost nás nepřipravila. Do jara zlepšíme koncovku, že ani Baruš v bráně nás nevychytá, vrátíme jim to na jejich půdě a ty body si odvezeme oba.

Několik fotek ze zápasu najdete v mojí galerii. Další pak u bratra na Flickru.

Související:

1. Zlín na prvním místě v tabulce WHIL!!!
2. Týdenní maraton s hořkou tečkou na závěr
3. Připrav se, hrajem!

Gratuluji k výhře, je to pro vás určitě veliká událost.

Určitě ano, výhra v Michalovcívh, při takové kulise a po osmi hodinách cesty, to je Výhra s velkým V.

Jak jste se na zápas připravovali? Byly nějaké speciální pokyny od Trenéra?

Věděli jsme, že od Michalovců můžeme očekávat skoro cokoli, že budou klidně každých pět minut měnit systém obrany, že můžou vytáhnout na kohokoli osobku, a že to bude strašně běhavý zápas. Takže jsme se připravovali tak, abychom to fyzicky zvládli.

Máš nějaké vzpomínky na předchozí zápasy v Michalovcích? Jak se ti tam hrávalo?

Hrála jsem tam zatím třikrát. Poprvé s Veselím poslední zápas sezony o mistra WHIL, který jsme prohráli. Podruhé taky s Veselím, kde jsme vyhráli v jejich nově postavené hale, a teď potřetí se Zlínem. Všechny zápasy byly vyrovnané a hodně psychicky náročné.

Kdy jste na zápas vyráželi? Myslíš, ze vzdálenost Michalovců má vliv na výsledky jejich domácích zápasů? Co asi musí prožívat týmy z Čech?

Vyráželi jsme v osm hodin ráno ze Zlína. Osm hodin v autobuse se na člověku projeví, jsi otlačený a unavený. My jsme ještě tým, který to má relativně blízko, ale pro týmy z Čech se cesta do Michalovců rovná výletu k moři, prostě zájezd na celý den. Třeba Most tam pojede snad třináct hodin, což určitě ovlivní výkonnost při zápase. Důležité pak je probudit se a dostat se v hale do tempa. Mě včera cesta utekla docela rychle.

Jaká byla nálada před zápasem?

Po cestě byla nálada unavená, ale všeobecně myslím, že dobrá. V šatně jsme pustily Kluse, při rozcvičce jsme to rozběhly a šly do zápasu probuzené, připravené a v tempu hned od začátku.

Celý zápas byl poměrně vyrovnaný. Co myslíš, že rozhodlo?

Jak říkal trenér v poločase: nevyhrála žádná taktická varianta, kterou by Michalovce nebo Zlín použili. Spíš vyhrála naše individuální odvaha jít do toho po hlavě, nebát se a věřit si. A hlavně bylo strašně moc vidět, že vyhrál tým, který toužil vyhrát víc. Kdybych se dívala teď na ten zápas, tak si myslím, že jsme jak z Jedličkova ústavu, protože to bylo doopravdy neuvěřitelné jak všechny hráčky, jak na hřišti, tak na lavičce skákaly a zápas prožívaly, byly jsme jak poplašené. Ovládla nás přirozená euforie a bylo pak vidět i na hřišti, kdo vítězství víc chtěl, a to byl právě důvod našeho vítězství.

Takže, Zlín a Michalovce jsou absolutně vyrovnané týmy a o výsledku zápasu rozhoduje hlavně psychika a nasazení?

No to nevím. Michalovce mají na svojí straně spoustu kvalitních hráček, jejichž jména jsou v interlize známé už nějakých pět až sedm let, kdy ty holky mají opravdu neuvěřitelnou kvalitu. My jsme tu jejich kvalitu doháněli bojovností a týmovým výkonem. Kvalitativně v jednotlivých herních činnostech se Michalovcům nejspíš nevyrovnáme, ale jako tým jsme byli lepší.

Vítězství se silným klubem na jeho hřišti asi dodal sebevědomí, že?

Určitě. Hlavně po zápase jsme se cítili dost dobře a už jsme přemýšleli o dalších zápasech. Hodně jsme tou výhrou vyrostli, hlavně na večeři. Po odchodu z haly jsme si ale řekli, že se vrátíme k předsevzetí, které jsme si dali před sezónou, jít zápas od zápasu a nenechat si jednu výhru stoupnout do hlavy. Nebylo to jednoznačné vítězství, že bychom Michalovce převálcovali u nich doma. Byl to hlavně srdcový výkon, dařila se nám střelba a v koncovce zápasu přálo štěstí.

Podle oficiálního zápisu z utkání se ti střelecky moc nedařilo. Čím to bylo?

Celý druhý poločas na mě hráli osobku. Z dálky se mi moc nedařilo a tak jsem spíš chodila na šestku a získávala sedmičky.

Myslíš, že vaše výhra byla čistě kolektivní, nebo bys někoho ze spoluhráček vyzvedla?

Ne, podle mě to byl čistý kolektivní výkon. V obraně se určitě blýskla „Pozi“, která měla neuvěřitelné množství bloků, které byly velice důležité. V útoku to byl čistě kolektivní výkon.  Hned jak mě vzali na osobku, tak se začaly holky prosazovat z křídel i spojek. Na konci zápasu přidali Michalovce osobku i na Pozi a v neuvěřitelně vypjaté koncovce zápasu, kdy pískala celá hala, to na sebe dokázaly vzít holky, které interligových zkušeností zas až tolik nemají. Což nedokáže každý a ony tím jednoznačně prokázaly své kvality.

Je prostředí v Michalovcích podobné jako Veselské peklo?

Je to mnohonásobně vetší Veselské peklo. I když na náš zápas přišlo diváků méně, hodně fanoušků cestovalo na Ligu Mistrů do Prešova, bylo diváků dost a ke konci zápasů byla atmosféra jako na hokeji.

Jak na tebe působí taková silná divácká kulisa při zápasech venku?

Určitě dobře. Myslím, že většina hráček je radši když je v hale šrum a dokáže tě to více dostat do zápasu. Já osobně nevnímám jestli fandí nám nebo soupeřům. Kulisa působí vždy dobře.

Máte nějaký pozápasový rituál? Způsob jakým s holkama oslavujete vítězství? Ať na hřišti nebo v šatně.

Na hřišti většinou skáčeme rybičku, což na gumové podlaze v Michalovcích nešlo. Pak následuje vítězný pokřik, ale že by jsme dělali něco zvláštního to ne. Po vyhraném zápase zjišťujeme co kdo udělal význačného a přikazuje se to udělat příští zápas znovu.

Michalovce jsou dlouhodobě jedním z nejlepších týmů interligy. Myslíš, že tento výsledek něco naznačuje pro vaše další souboje např. s Olomoucí nebo Slávií?

Minimálně jsme dokázaly, že můžeme hrát s nejvyšší interligovou špičkou, protože po zápasech, které jsme hráli doteď a které nebyly ty z nejtěžších jsme podobný úspěch potřebovali. Dalo by se říct, že interliga pro nás začala až teď, zápasem s Michalovcemi. Myslím, že je důležité, že jsme sami sobě dokázaly, že se soupeři jako Michalovce, Slavie nebo Veselí můžeme hrát vyrovnané zápasy a věřím, že nás to nakopne do zbytku soutěže.

Víš, že na CHF.cz je anketa „Kdo porazí Slavii“ a Zlín jasně vede?

Ano, všimla jsem si. Byla jsem docela překvapená. My sice se Slávií hrajeme až v lednu, ale výsledek ankety mě určitě potěšil.

Příští týden vás čeká Olomouc. Očekáváš podobné drama, nebo myslíš, že výhoda domácího prostředí otočí zápas ve váš prospěch?

Já hlavně doufám, že doopravdy budeme mít domácí prostředí. Zatím to tak úplně nebylo, což asi souvisí s nižší atraktivitou klubů, které zatím do Zlína přijely. Doufám, že když přijede soupeř takového kalibru jako je Zora, tak fanoušci nezůstanou v klidu trošku nám pomůžou a vytvoří domácí prostředí, to by bylo do zápasu veliké plus. Myslím, že můžeme čekat vyrovnaný zápas. Olomouc před týdnem v Michalovcích prohrála jenom o tři a teď se Slávií prohrála o čtyři z čehož je vidět, že jejich kvalita jde nahoru a my to s nima nebudeme mít jednoduché.

To jsou všechny moje otázky. Chtěla bys ještě něco dodat k zápasu?

Bylo to prostě  a jednoduše úžasné. Takový kolektivní výkon jsem asi dosud nezažila. Po zápase jsem si říkala, že jsme z venkovního pohledu museli vypadat jako blázni, ale z toho našeho to byl nezapomenutelný zážitek a důkaz opravdu velké síly kolektivu.

Máte-li pro Helenu nějaké další dotazy, pište je do komentářů, ráda vám je zodpoví.

No related posts.

Již před zápasem jsme věděli, že pozor si budeme muset dávat především na dvojici Blažeková – Michnová, což se potvrdilo hned v 1. poločase, kdy se Partizánské hlavně jejich vyrázným přispěním dostalo na gólový kontakt. Od té doby jsme ovšem pomyslnou taktovku zápasu drželi my, ikdyž nutno podotknout, že ne příliš elegantně. Samotný výsledek z poločasu (20:10) i konce zápasu (36:23) dává tušit, že se nejednalo o žádné velké drama. Množství obdržených gólů vypovídá o tom, že koncentrovaná obrana nás nezdobila natolik jako v předešlých zápasech, naopak pozitivní je, že jsme přes množství technických chyb (jejich přesný počet nevím, ale myslím, že málo jich rozhodně nebylo) dokázali dát přes 30 gólů. Co se týče hry Partizánského, myslím, že přirovnání k Jindřichově Hradci je zejména v útočné hře na místě. Góly často padají po krocích, holky rády často chodí až na šestku a hra se zakládá na individuálních akcích. Navíc když s jejich hrou sympatizují rozhodčí, stává se z toho rychle jeden ze zápasů, při kterých jsem ráda, že je za náma. Jsem jednoduše vyznavač rychlé, kombinační, kolektivní házené a tento styl mi nesedí.

Co nás na zápasu asi zamrzelo nejvíce bylo, že navzdory domácímu prostředí, byl neustále slyšet fanoušek Partizánského. Obávám se, že jeho komentáře, takřka na každý verdikt rozhodčích, by neměly být to jediné, co se bude rozléhat zlínskou halou při domácím zápase.  Utkání jistě nesršelo kdoví jakou atraktrivitou, ale přesto věřte, že my Vás fanoušky k dobrým výkonům skutečně potřebujeme, a když nám dáte najevo, že jste s náma a fandíte nám, budou naše výkony ještě o něco lepší.

Jako jednu z pozitivních věcí bych nakonec vyzvedla naši zpívanou hymnu – troufám si tvrdit, že se pomalu ale jiště propracováváme k dokonalosti.

Související:

1. Další body z Bánovců
2. Cenné body beru i po jednom…:)

Já osobně jsem zápas chtěla vyhrát strasně moc. Možná z důvodu euforie ze zatím všech vyhraných zápasů, pak také body z Bratislavy, udržení se na první příčce tabulky – to byla velká výzva a úspěch, který by jistě budil respekt. I z toho důvodu byla prohra zklamáním. Ovšem jak jsme říkali před sezonou, jdeme zápas za zápasem pro co nejelpší umístění, a tak nemá význam se upínat zrovna k jednomu ztracenému zápasu.

Prohra o tři góly na palubovce mistra jistě nepotěší, ale přesto věřím, že nám do dalšího průběhu sezony bude možná více platná, než ony dva body.

Příští týden nás čeká další klub Slovenska, a to mladé bojovné partizánky, jistě si budeme chtít zpravit chuť po prohraném zápase, a tak se na vás budeme v sobotu devátého o půl třetí těšit v domácím prostředí.

Související:

1. Ztráta prvenství
2. Jsme první český tým, nejméně na tři týdny!!!
3. Import bodů z východu

Jako cíl zápasu jsme si dali získat diváky a ukázat jim, jak hezkou házenou umíme hrát a přesvědčit je, že stojí za to na naše zápasy chodit, a pokud možno v co nejvyšším počtu. Sama za sebe můžu říct, že to byl úkol těžší, než získat ony další dva body. Vy, co jste tam byli, myslíte, že se nám to povedlo? Já myslím, že ani moc ne. Rozhodně umíme hrát líp a hlavně hezčeji, ale nezoufejte, určitě Vám to ještě ukážeme! Každopádně díky Vám, návštěvnost byla, dle mého názoru, velice hezká.

První poločas rozhodně nebyl dle našich představ, ve druhém přišlo zlepšení, ale nebyl to top naší hry. Co je ale hlavní a důležité, je velice sympatická výhra 39:23, a to se počítá. Zajímavostí zápasu byl tah trenéra, který se rozhodl pro hokejové střídaní v 15. minutě, kdy střídala celá šestka a každá hráčka tedy dostala stejný prostor. Je nutné dodat, že na průběhu zápasu se to absolutně nepodepsalo a ze statistiky zápasu bylo opět těžké určit hráčku z největším počtem gólů.

Co se týče hry JH, některé střely jejich křídel stály rozhodně za povšimnutí, co na druhou stranu hodně pokulhávalo byl postupný útok, který tkvěl v prostém nahazování na brankoviště, kde svých atributů plně využívala Iveta Matoušková a jistě se shodneme, že bránění této hráčky se občas rovná boji s vlastním pudem sebezáchovy, což ovšem, ať se nám to líbí nebo ne,  jenom potvrzuje její kvality.

Jak jsem již psala dříve, proti JH nehraji vůbec ráda, a tak mě těší, že máme podzimní zápas za sebou, k tomu s tak lichotivým výsledkem. Pak také – ta tabulka! Jistěže je začátek sezony a my měli doteď docela příjemný los, ale stejně věřím, že to zlínského fanouška těší a nás určitě taky. Zlíneček první!

Připíjím nám burčákem a pevně doufám, že nám to ještě chvíli takhle vydrží

Související:

1. Zlín poprvné nerozhodný
2. Týdenní maraton s hořkou tečkou na závěr
3. Jsme prvním interligovým týmem!

Začátek zápasu byl v režii domácích, nebyli jsme úplně ideálně zformované v obraně a hlavně v důsledku toho jsme v 10. minutě prohrávali 2:6. Což se nám samozřejmě nelíbilo, a tak jsme začali bránit, jak umíme. Zuzka Mahďáková pochytala rány, které přes obranu prošly, křídla nám startovaly do rychlých a průběh zápasu se pomalu začínal točit v náš prospěch. Hlavně konec poločasu nám v útoku vyloženě vycházel, po jednoduchých kombinacích jsme se dostávali do vyložených šancí a zásluhou toho jsme do druhého poločasu šli s třígólovým náskokem.

Začátkem druhého poločasu se Bánovce snažili zápas opět otočit a měli k tomu blízko za stavu 18:19, víc jim ovšem naše obrana nedovolila a opakoval se scénář z prvního poločasu – dobrá obrana, brankářka, křídla v rychlých a konečný výsledek zápasu 31:22. V Bánovcích se nám nakonec hrálo docela dobře, hala byla zaplněná, diváci slušní a co mě osobně docela příjemně překvapilo bylo, že jsme si zasloužili nejenom jejich potlesk, ale i pochvalu za kolektivní hru a chuť po vítězství.

Stejně sympatické mi bylo také to, že skoro každá hráčka, která se na hřišti objevila dala stejný počet gólů – 4. Což jen potvrzuje výše zmíněné, a také to, že soupeři to s přípravou na zápas nebudou mít nejjednodušší. Co mě trošku zaráží jsou pozměněné statistiky, které Bánovce poskytly, takže jen pro informaci, ne všechny zápisy jsou správně.

Příští týden nás čeká asi můj „nejoblíbenější“ soupeř z celé ligy – Jindřichův Hradec, naštěstí na domácí půdě. Jestli budeme hrát, tak jak v posledních dvou zápasech, věřím, že bychom měli vyhrát.

Související:

1. Body s Partizánským
2. Zpátky na vítězné vlně

Pro ty, kteří nejsou informovaní o změnách, jakých nejvyšší ženská soutěž letos doznala, malé vysvětlení. Došlo k rozšíření interligy o 2 české týmy, takže se celkový počet zápasů rozrostl z 22  na 26. A nás v prním kole čekal právě jeden z těchto týmů, a to holky z Ostravy Poruby.

Od pondělí jsme se na zápas připravovali v poněkud extrémních podmínkách zlínské haly, která v současné době prochází rekonstrukcí. Z toho důvodu jsme taky náš první domácí zápas odehrály nezvykle v Otrokovicích, což ovšem nikomu z nás nijak nevadilo. Hala je sice menší, ale pro naši návštěvnost naprosto ideální.

V den zápasu jsme si střihli společný oběd a šlo se na věc. S Porubou jsme se sice potkali dvakrát v přípravě, ale se zápasem, který se hrál v sobotu neměly přípraváky nic společného. Jednalo se o první zápas interligy a napětí tomu odpovídalo. Kdo by chtěl začínat nový ročník prohrou, že jo? První poločas zápasu byl tedy trošku ve znamení nervozity, přesto jsme ale do šaten odcházeli s čtyřgólovým vedením.

Po změně stran jsme začínali přesilovkou a po dvou krásných trefách Pozi (pozn. Pavla Poznarová) jsme se dostali do svého standartního tempa a i díky koncentrované obraně  zvyšovali náskok gól za gólem až na konečných 28:21. Není pochyby, že v zápase bylo vidět hodně věcí, na kterých musíme ještě zapracovat, přesto si myslím, že to by hezký zápas, který bavil  kolektivním pojetím hry, běhavou házenou a občas se nám podařila i nějaká ta akce, která musela oko diváka potěšit. Já osobně jsem s naším prvním zápasem opravdu spokojená a doufám, že zůstaneme dlouho na vítězné vlně.

Což bude ovšem těžké. Tuto sobotu nás čeká další nováček, ovšem poněkud silnějšího kalibru. Jedeme na horkou slovenskou půdu do Bánovců, které jsme sice na přípravném turnaji v Zubří porazili rozdílem třídy, ale jak jde vidět už ze zápasu s Porubou – na výsledky z přípravy se skutečně nelze spoléhat. Navíc Bánovce jsou ambiciózním týmem, který rozhodně neplánuje hrát vespod tabulky a body z domácí půdy bude bránit zuby nehty. My ovšem naše body taky  jen tak někomu nedáme, z čehož vyplývá, že se všichni můžeme těšit na pořádně kořeněný zápas.

Několik fotek ze zápasu najdete v mojí galerii. Další pak u bratra na Flickru.

Související:

1. První ztráta bodů
2. Týdenní maraton s hořkou tečkou na závěr