Tak trochu nabitý víkend

Když jsem zjistila, že datum svatby jedné z mé nejlepších kamarádek se na den přesně shoduje s datem zápasu proti favoritovi soutěže a velkému rivalovi z Cagnes sur Mer, bylo mi smutno. Tak moc jsem chtěla zápas hrát, že jsem se zkusila Davida zeptat, jestli by náhodou nešlo zápas posunout až na neděli odpoledne.

Hala byla volná a já jsem našla letadlo, které přistávalo ve 14.30 do Nice – v ideální čas tak, aby se stihlo v 17 hod hrát. A tak jsme šli do toho. David přeložil zápas a já jsem se den po světbě donutila vstát a s Majou přeletět půlku Evropy, abych si zahrála předposlední zápas s holkama z Collines.

Náš protivník byl druhý tým soutěže. Hrály o postup a my… No my jsme hrály na výhru a také jsme se chtěly trošku odplatit za vyřazení z francouzského poháru.

Zápas měl náboj, byl tvrdý a hodně fyzicky náročný. Po celou dobu jsme s holkama z Cagnes, které mají nadupaný tým plný mladých nadějných hráček, držely tempo i skóre. Hrály jsme pěknou házenou a zápas měl spád. Bohužel pro nás se ale házená hraje posledních 10 minut zápasu, kdy se rozhoduje, který z týmů bude ten šťastnější. Tentokrát se radovaly holky z Cagnes, které byly posledních 10 minut lepší a vyhrát si opravdu zasloužily.

My jsme prohrály a mrzelo nás to. Zápas nás stál tolik sil, že prohrát ho se zdálo děsně nespravedlivé. Bolelo nás celé tělo a byly jsme vyčerpané. Mohly bychom říct, že to nestálo za to hrát v neděli večer, odejít ze svatby,  vstávat brzo ráno… Ale nebyla by to pravda.

Jakkolik mě štvalo a štve, že jsme prohrály, nelituju toho, že jsem na zápas přijela. Stál za to. Byl plný takových těch žduchanců po pískání, kdy se ve Vás vaří krev a adrenalin vás žene ještě dál.  To mám ráda, ikdyž na to někdy nadávám… 🙂 Týmu z Cagnes sur Mers gratuluji k vítězství a k tomu, že mají mezi sebou tolik mladých naději. Postup si zaloužily.

Co se mě týče, jsem ráda za to, kde jsem. V Collines. Nejsme nejlepší tým v soutěži a zřejmě asi nemáme ani nejlepší hráčky. Ale o tom ten sport zase až tak není. Ani v páté lize, ani na nejvyšší úrovni. Ve sportu jsou totiž důležitější věci, než umístnění v tabulce. Akorát se velice špatně vysvětlují. Jako vše, co v životě za něco stojí.

Během svého házenkářského života jsem se naučila, že většinou to není hráčská kvalita nebo výsledky, kvůli kterým je sport tak kouzelný a jedinečný. Je to něco jiného.

Trošku by se to dalo přirovnat k pocitu, když dorazíte na svabu vaší kamarádky, ocitnete se mezi svými přáteli a v ten moment víte, že jste přesně tak, kde máte být.

Když jste mezi dobrými lidmi, poznáte to jednuše. A dá vá tom obrovskou sílu. K překonání překážek, proher, ranního vstávání, k životu…

Jsem ráda, že jsem nezmeškala svatbu svojí kamarádky, stejně tak jako jsem ráda, že jsem nezmeškala zápas s Collines. Stálo to za to.

Před námi jsou poslední dva týdny v Saint-Raphael a já si dnes koupila letenku. Tentokrát jednosměrnou. V sobotu nás čeká poslední zápas sezóny – očekávané derby proti Grasse…

Kapitola Francie pomalu končí. Kapitola, kterou si vždy ráda znovu přečtu.

Napsat komentář

Your email address will not be published.