Helena Štěrbová

Tak jsem po roce, kupodivu správně,  zadala své administrátorské heslo na dlouho nedotčené stránky a musím říct, že se cítím poněkud provinile, a tak to hned ze začátku vezmu zostra: „Bratře a všichni mí ostatní čtenáři (pokud tedy nějaké mám), od příští sezony slibuju co zápas to článek a pevně doufám, že bude o čem psát“.

Důvod? V poslední době se všude diskutovalo o všem možném i nemožném o mé osobě a mně bylo silně nepříjemné, že jsem neměla prostor se k daným „kauzám“ jakkoli vyjádřit (pokud tedy neberu v úvahu diskusní fóra, kam opravdu odmítám psát a diskutovat s frajerama typu tři tečky, vykřičníky a kdoví, co všechno anonymního dokáže chytrý svět kompjůtrů ještě vymyslet za nicky).  A proto jsme ráda, že mám tyto fajn stránky, které mi umožňují napsat přesně a doslova to, co chci říct a sdělit lidem, co je to zajímá.

(Celý příspěvek…)

Loni rozhodla v poslední vteřině posledního finálového zápasu o titulu pro Britterm Veselí nad Moravou. Letos do něj pkvůli zranění házenkářka Helena Štěrbová nastoupit nemohla.

(Celý příspěvek…)

Je to doma! Letošní ročník finále české ženské házenkářské ligy ukončila Helena úspěšnou střelou z devíti metrů v poslední minutě čtvrtého zápasu. Skvělý to závěr sezony. Celému týmu patří gratulace k zisku Mistrovského titulu a přání příjemných oslav a zaslouženého letního odpočinku.

Odkazy

• Krátký sestřih zápasu
• sport.cz
• iDnes.cz
• Povídání se šťastnou střelkyní

Dvě vítezství za dva týdny! A obě dvě s jednoznačným průběhem od druhé poloviny prvního poločasu. Ve středu jsem si na vlastní kůži vyzkoušela bouřlivé prostředí v Jindřicháči a řekla bych, že „dobrého stačí málo“ a „jednou je někdy až moc“. Po zápase jsem byla odhodlaná napsat tvrdý příspěvěk na adresu Jindřichova Hradce, ale uvědomila jsem si, že by to bylo stejně zbytečné a byla bych nejspíš akorát pro smích a proto vzkážu jediné: Holky hrajte prosím házenou, ne ragby!

Protipólem pak byl sobotní zápas se Šalou. Zatímco Hradec hraje vcelku pomalou, těžkopádnou házenou, Šala hraje technicky a rychle. A proto ten, kdo byl na pátečním tréninku, by jen stěží uvěřil průběhu sobotního zápasu. Tentokrát se potvrdilo pravidlo, jak špatný trénink, tak dobrý zápas. Zatímco v pátek jsme v obraně běhali jak pomatené lesní včely, v sobotu se objevil jakýsi řád a systém. Kde se vzal, netuším.

První půlka poločasu byla vyrovnaná , pak jsme se začaly dostávat do šancí, dobře jsme bránily, Černoška v bráně opět kouzlila a začínal se rýsovat jednoznačný průběh zápasu. Potřeba dodat, že k našemu výkonu nám taky pomohl nepřesvědčivý výkon Šaly, která má určitě za sebou i lepší zápasy, ale co, trocha samochvály snad neuškodí, ne? Vítězství jsme si určitě zasloužily a když jsme se ještě dozvěděly, že Michalovce prohrály v Bratislavě a tudíž nám k dosažení interligového zlata stačí remíza, nezbývalo než to pořádně oslavit a začít se připravovat na to česko – slovenské finále.

A co se děje teď? Užíváme si zasloužené třítýdenní pauzy a 17. 4. vyrážíme na dvoudenní výpravu na východ Slovenska, kde se pokusíme o historické prvenství českého týmu v interlize!

Pro ty, kteří by si rádi připomněli krásnou atmosféru sobotního zápasu, reportáž ze zápasu je ke shlédnutí na stránkách Televize Slovácko.

Tak aby jste si neříkali, že píšu jen o senzačních výhrách, tak hurá na pár slov o sobotním zápasu v Olomouci.

Takže průběh zápasu by se dal zkopírovat z popisu, který jsem zde zveřejnila v podzimní části. Co bylo jiné, byl nástup do zápasu. Myslím, že z Olomouce byl vcelku cítit respekt. Toho jsme využili, ale jejich zaskočená hra netrvala dlouho. Přesto jsme však drželi nějaký ten náskok. Velká škoda byla, že jsme ho nebyly schopné proměnit v ty dva body. Ale jednout ta vítězná vlna musela skončit a prej to už byla i vcelku nuda. Pro nás ovšem nuda moc příjemná… Na konce ve stylu vítězného objímaní a jásání jsme si nějak zvykly a změna nebyla moc příjemná. Ale síla tkví taky v pokloně lepšímu a není pochyb, že holky z olmiku zvládly konec zápasu prostě líp.

Co se mi na zápase moc nelíbilo byly přehnané emoce na obou stranách. Myslím, že to neprospělo nejen atmosféře na hřisti, ale určitě se to odrazilo i na kvalitě hry a změnilo to tvář jinak kvalitního zápasu, škoda toho. Ale už bude asi nutné si zvyknout, že souboj Veselí – Olomouc nebude nikdy poklidný a rivalita nebude zůstávat pod pokličkou.

Příští týden ve středu nás čeká zápas na horké půdě v Jindřicháči. Jestě jsem tam nehrála, tak jsem sama zvědavá, jestli je předchází pověst, nebo je to tam opravdu tak bouřlivé. Snad bude zápas končit objímáním a jásaním opět na naší straně

Tak je to tady Veselí na vrcholu interligové tabulky! Nádhera!!! A to díky dnešnímu skalpu Slavie z domácího prostředí. Ty poslední dvě slova bych obzvláště vyzvidhla. Protože o tom, kdo je dnes doma, nebylo od počátku pochyb. A proto díky moc dnešním divákům. Byli jste opravdu skvělí a byla radost pro Vás hrát.

A jaká byla ta naše dnešní hra? Uvolněná, z naší hry číšilo sebevědomí a hlavně touha po bodech a po tom přenádherném prvenství, které nás bude zdobit, ještě nejméně dva týdny a doufejme, že i o něco déle. Už v šatně byla vítězná nálada. Samotný zápas, ačkoli jsme byli celý čas ve vedení, byl vyrovnaný od začátku do konce.

Slávistky hrály hezkou svižnou házenou s rychlým přechodem a mám pocit, že se pokoušeli naše zkušené družštvo trošku uhnat. Po pravdě, to je nejspíš taktikou většiny týmů. Co mě ale dnes překvapilo, bylo to, že jsme s nimi drželi tempo po celý zápas a nebyla třeba zklidňovat a měnit herní tempo, stručně a jednoduše, my jsme prostě stíhaly. To že si Černoška dala zase gól už netřeba komentovat, jen by možná stálo za to zjistit, jestli si k těm všem svým prvenství nepřipíše další, avšak poněkud kuriozni: titul nejlepší střelkyně branařka..

Co mě však na tom vítězsví hřeje nejvíc (samozřejmě kromě toho krásného pohledu na str. 292 v teletextu)? Asi to, že to byla krásná moderní, ale hlavně kolektivní házená. V obraně jsme si pomáhali v útoku připravovala jedna druhé střelecké pozice. Mám z toho opravdu krásný pocit a doufám, že i vy, kteří jste dnes zavítali nás povzbudit do veselké haly a ještě jednou díky dnešním úžasným divákům!

No a nakonec by slušelo poděkovat Majdě  (Jarmila Kočí), kterou bych pro dnešek vyhlásila jako nejlepší oslavenkyni – hostitelku. Takže všechno nejlepší…:)

Tří zápasy od poháru s Olomoucí, začátek nové sezóny, nečekané posuny v tabulce… Tolik témat a tady pusto a prázdno? Stydím se…  Ale učený z nebe nespadl a tak i já spolu s dalšími usedla ke knihám a věnovala se studijním povinnostem. Teď, když jsem našla konečně chvilku čas na stránky, bych Vás o všem ráda stručně a souhrně informovala prostřednictvím pár postřehů…

Pamatujete na článek: Jsme prvním českým týmem, nejméně na tři týdny? Změna… Jsme prvním český týmem, už skoro tři měsíce!!! Náš poslední prohraný zápas byl na začátkem sezony proti Zlínu. Už teď je to dle mého názoru velký úspěch. Ale s jídlem roste chuť a tak mnoho z nás si začalo klást cíly v podobě met nejvyšších, tzn. začaly jsme si odvážně brousit zuby na interligový titul.

Co dalšího se stalo? V televizi se začaly objevovat přímé přenosy ze zápasů interligy.  Není asi třeba zmiňovat, že není lepší propagace, než televize, a proto: „Třikrát hurá pro ženskou házenou!“ V té souvislosti jsem dostala taktéž spoustu dotazů, jak se nám hráčkám hraje před kamerama? Budu mluvit za sebe. Je to fajn. Stejně tak, jako je motivující hrát před plnou halou, je motivující hrát s kamerama v zádech. Pocit, že se na mě dívá zase o nějakého toho diváka víc určitě pohání k lepším výkonům a snaze ukázat hezkou házenou. To že se to ne vždy podaří je věc druhá, ale o tom už zde bylo psáno…

Nakonec bych ráda zmínila, že se nám hráčkám objevila v týmu nová konkurentka. Neslyšely jste o ní? Jmenuje se Lenka Černá, známá česká brankářka nám hráčkám v poslední době začíná fušovat do řemesla. Nejenom, že se zapsala na listinu střelců, v posledním zápase zahájila útok i na umístění v žebříčku trestů. Sama jsem zvědavá, jak se její aktivity mimo brankoviště budou dále vyvíjet.:)

Tolik k postřehům ze začátku jarní části a na závěr snad jen pozvání na sobotní zápas ve Zlíně. Doufejme, že se nebude historie opakovat a my budeme pokračovat dál ve vítězném stylu.

Od posledního příspěvku už pomalu ale jistě napadla pořádná závěj sněhu, byla prolita spousta kapří krve,  a co víc, spousta z nás už pomalu ruší novoroční předsevzetí a já se teprve odtrhla od Vánočních, povánočních a Silvestrovských radovánek a rozhodla se sepsat, co se za to dobu stalo. Především bych ale Vám všem, mým milým čtenářům, ráda popřála šťastný nový rok…

Vánoce byly letos obzvláště štědré, první dárek jsme si s holkama nadělily již 20. 12. v sobotu, když jsme doma porazily Michalovce, což nás posunulo na druhou příčku interligy a před Olomoucí jsme zase o krok dopředu. Na to jaký měl zápas průběh (jen párkrát se dostali Michalovce na kontakt) bylo k vidění spoustu emocí na Michalovské lavičce a trenér Lukačín se dokonce začervenal. Pak už následoval týden volna a čekal nás Český pohár. V semifinále jsme narazili na Olomouc, se kterou jsme na domácí půdě remizovali. Tentokrát byla Olomouc vítězná, ale co, první vyhrání z kapsy vyhání. Utkání bylo televizní. Bratr se prý zvládl dívat na celý zápas, za což mu patří můj velký obdiv a veškeré uznání. Snad nebudu přehnaným kritikem, když si dovolím říct, že na obou stranách se hrála mizerná házená, která by rozhodně neměla být ukázkou čekého vrcholu. Ale každý den není posvícení a každý z nás má občas obě ruky levé. Nepostup bych neviděla tak tragicky. Dle mého názoru je důležitejší liga a na to, co se předvádělo o víkendu by stálo za to zapomenout a teď se pořádně připravit na domácí zápas s Bratislavou. Byl by to hezký začátek sezóny a pokud nám domácí publikum připravý takové prostředí jako v zápase s Michalovcema je možné, že nás také dovede do vítězného konce…. Takže odložme číše a hurá do jarní části interligy a doufejme, že tento rok bude ještě o stupínek lepší než ten minulý

Už během týdne nám to nějak podezřele létalo směr brána a celková forma týmu vypadala velmi nadějne, ale že by to mohlo stačit na Šalu, to by si troufala tvrdit jen velmi odvážná hrstka hráček. Hala v Šale je totiž známá jako nedobytná pevnost, kde často ani ty nejnadupanější týmy nenacházejí dostatek sil k vítězství, proto když jsme seděli před zápasem v šatně, naplňovala mě velká dávka respektu a tak trochu obava, jak se zápas bude vyvíjet. A jak se nakonec vyvíjel?

Již při rozvcvičce bylo vidět, že Černoška se rozhodla zamknout bránu a že ukáže kdo je pánem tří tyčí. Odhodlání a nasazení z ní jenom sálalo a mě napadlo – proč ne? Ze začátku zápasu jsme se statečně držely, ale holky ze Šaly dávaly velmi striktně najevo, kdo je tady domácí a pomalu si získavaly odstup. Do šaten jsme šli s pětigólovým mankem. Na to jsme byly ovšem připraveny. První poločasy Šaly bývají silnější a je důležité se z toho hlavně nepo… Takže žádné skládání zbraní se nekonalo a navíc ta Černoška fakt zářila, tak proč toho nevyužít a nedát tam těch pár gólů a trošku to zdramatizovat? Ještě deset minut před koncem to vůbec nevypadalo, ale gól následoval gól a pak další, na jejích stráně několik marných pokusů, které končily v rukou naší kouzelnice, která bránu doslova zaklela a ani se nenadějem je půl minuta do konce a my prohráváme o gól. Těžko vyjádřit pocit, který Vás naplní při vstřelení vyrovnávací branky 10 vteřin před koncem. Je to nádhera a včera také uspokojení, že vyrovnám ten můj ne příliš uspokojivý výkon. Poslední vteřiny patřili stylově Černošce, když zlikvidovala poslední střelu. Terezka trefně euforii dokořenila svým: „Leňo, ty jsi Bůh!“ Dál už následovaly jen nevěřícné pohledy, jásot a nevysvětlitelná radost… Bod ze Šaly, ještě teď se culím, kdo by to byl tušil?

Tak se stalo, čeho jsme se nejvíc obávaly, první zápas nám na turnaji vůbec, ale vůbec nevyšel. Prohráli jsme s Litevkama 32:35. Nezvládly jsme závěr zápasu. Z mého pohledu jsme rozhodně nehrály to, na co máme, co umíme a z čeho bychom především měli těžit. Ale i takové zápasy bývají a nezbývá, než se z nich poučit.

Prohra nám mrzela hodně, ale nemělo smysl se tím dál zabývat a mnohem lepším řešením bylo se otřepat a další den Řekyním a všem ostatním ukázat, že házenou hrát umíme a získat si zpět trochu toho ztraceného respektu. To se nám povedlo.  Naložili jsme jim, co se do nich vešlo a  ze hřiště jsme odcházely s úsměvem a výhrou o 28 branek. Na hřiště se dostaly všechny hráčky a většina také skórovala. Jen chudák Knedlíček dala první a zároveň čtyřicátou branku. No, bude to mít asi drahé…:)

Dnes máme den volna, tak jsme šli omrknout Emmenské obchůdky a večer nás čeká trénink a hlavně důkladná příprava na zítřejší veledůležitý zápas s domácím týmem, který už víceméně prozradí, kdo bude tím šťastným týmem. Ale jak se říká, špatný začátek, dobrý konec, proč by to jednou nemohlo platit i pro nás? Česká házená už by si jistě zasloužila trochu toho štěstí…

Ještě pro doplnění, včera domácí hráčky porazily favorizované Turecko v neuvěřitelně vypjatém zápase, ovšem  konec zápasu spíše připomínál komedii než drama, když se turecká pivotka poněkud kuriózně rozhodla, že dohraje naboso… No nejspíš se máme ještě na co těšit, z haly jsme šli raději pěšky, cestu autobusem s rozjetýma Turkyněma neměl nikdo odvahu riskovat.