Ze Šaly jedeme z prázdnou
Jako po každém takovém zápase nemůžu spát, a proto jsem se rozhodla, že tentokrát netradičně napíšu článek ještě velice za tepla.
Do Šaly jsme odjížděli s plánem urvat minimálně jeden bod a pojistit si tak bronzové medaile z WHIL. To se nám bohužel nepodařio. V bouřlivé atmosféře slušně zaplněné haly jsme podlehly 24:22.
Troufám si říct, že za sebou máme jeden z nejnáročnějších a nejrychlejších zápasů soutěže. Hrálo se opravdu nahoru dolů a na obou stranách byly k vidění velice kvalitní obrany, o čemž vypovídá i (na Šalu) malý počet vstřelených branek.
Pozitivem hned zpočátku bylo, že jsme překonaly svůj nešvar a zápas jsme začaly v plném nasazení a to od první minuty. Obrana fungovala jak se patří a vůbec všechno klapalo jak mělo, až na naše opět osudné proměňování. Šlo však poznat, že proti nám stojí neméně zdatný soupeř. Branek přibývalo pomálu a nám všem začínalo být jasné, že každý gól se bude vážit zlatem. V podstatě celý zápas byl vyrovnaný, jen několikrát se protihráčkám podařilo odskočit na rozdíl pěti branek, což jsme ale vzápětí dovedli stáhnout na remízu. V tom okamžiku jsme ovšem nedokázali dát ten gól, který by nás dostal nahoru a dokázal zvrátit průběh zápasu na naši stranu. Šance byly, ale někdy je ta brána prostě zatraceně malá.
Přestože jsme zápas prohráli, shodli jsme se, že jsme odehráli jeden z nejhezčích zápasů sezony. Na utkání si cením zejména toho, že do poslední chvíle jsme věřili v naši hru a neodchýlili se od toho, co chceme hrát. A že nám to teď nevyšlo? To se stává. Důležité je, že z chyb, co jsme udělali se poučíme a věřím, že se nám to zúročí hned v dalším, posledním, zápase doma se Slavií.
Proto Vás srdečně zveme – přijďte nám pomoci získat ligový bronz – zlínská házená by si po delší době takový úspěch určitě zasloužila.
Související:
Žádné komentáře »
RSS feed for comments on this post. TrackBack URL