Helena Štěrbová

Ačkoli se zde objevil už jeden příspěvek, který líčí náš pobyt v Norsku, rozhodla jsem se, že Vám poskytnu ještě malé doplnění.

Jako první je nutno podotknout, že jsem se zamilovala do norské házené. Všichni co se o házenou zajímáme, jiště víme, jak propastný rozdíl je ve stylu hry severských zemí a uvnitř našich hranic. Tak jsem si položila otázku: proč? Trénujeme stejně často, házenou máme stejně rády, ale přesto norské nároďáky dávají českým stále o 20. To že je to stylem tréninku, výchovou a větší popularitou, by se dalo tušit. Co mě ale překvapilo nejvíc bylo, že si za to  svým způsobem můžeme sami.

Myslím, že celkově nejsme o tolik horší, jenom hrajeme horší házenu a to nás táhne ke dnu a drží zpátky na uzdě. A vůbec, hrajeme tu interligu úplně špatně. A můžeme  za to naprosto všichni. A nejvíc za to může české pojetí pravidel házené.

Když jsme hrály první zápas, měly jsme neuvěřitelné množství průrazů, zdálo se nám, že nás strašně bijou a neustále jsme čekaly na nějaké devítky, sedmičky, vyloučení a ono nic! Zprvu jsme byly trošku uražené, dotčené a vůbec se nám to nelíbilo. Byly jsme ale hosté, nikomu nám nerozumněli, a tak nám nezbývalo nic jiného (pokud jsme nechtěly odjet s posledním místem) než se norskému pojetí přizpůsobit. Ono to kupodivu nejenže šlo, ale většině z nás se to moc líbilo. Z ničehonic jsme hrály házenou, která nás bavila: krásná akce, valit zpátky, koncetrovaná obrana a hurá do rychlého. Fyzičku jsme tahaly až z paty, ale byla to paráda. Nikdo nás desetkrát nevrátil, při milimetrově špatném rozehrání, a když jsme začaly hrát „na faul“ zapískali nám průraz.  V norském překladu = nechceš útočit a dát gól? Tak mazej bránit.

Teď máme za sebou první přátelák a mě je smutno. Je mi smutno z nás hráček, které jsme se rozmlsali norskou házenou a je mi smutno našich diváků, kterým pohled na hezkou házenou kazí množství devítek, sedmiček, zastavování a prodlev, které máme tendenci v čechách pískat. Pánové rozhodčí, to snad nemůže bavit ani Vás. Prosím, nuťtě nás hrát pohlednou házenou!

Pro úplnost, abych byla pochopena, bych chtěla dodat, že v Norsku se pískají jako všude nečisté fauly, ale ne fauly, které zaměrně vyvolávají útočící hráčky, aby se podržely v útoku, nebo fauly, které přínášejí útočícím výhodu, pokud akci nedotáhnou do konce. Takovou házenou tam nemají rádi, nelíbí se jim a já se jim nedivím, taky se mi líbí víc ta jejich.

A kdo tvrdí, že onem propastní rozdíl v tomhle rozhodně není, ale že je to všemi těmi věcmi, na které máme tendenci se vymlouvat (již zmíněná popularita, zázemí, výchova a kdoví, co ještě), ať mi vysvětlí, jak se týmu HC Zlín podařilo obsadit 7.místo/12  mezi prvoligovými norskými týmy.

Související:

1. Zápisky z Norska