Helena Štěrbová

Tak jsem po roce, kupodivu správně,  zadala své administrátorské heslo na dlouho nedotčené stránky a musím říct, že se cítím poněkud provinile, a tak to hned ze začátku vezmu zostra: „Bratře a všichni mí ostatní čtenáři (pokud tedy nějaké mám), od příští sezony slibuju co zápas to článek a pevně doufám, že bude o čem psát“.

Důvod? V poslední době se všude diskutovalo o všem možném i nemožném o mé osobě a mně bylo silně nepříjemné, že jsem neměla prostor se k daným „kauzám“ jakkoli vyjádřit (pokud tedy neberu v úvahu diskusní fóra, kam opravdu odmítám psát a diskutovat s frajerama typu tři tečky, vykřičníky a kdoví, co všechno anonymního dokáže chytrý svět kompjůtrů ještě vymyslet za nicky).  A proto jsme ráda, že mám tyto fajn stránky, které mi umožňují napsat přesně a doslova to, co chci říct a sdělit lidem, co je to zajímá.

A nyní proč jsem se odhodlala napsat tento článek? Nemá význam chodit kolem – prostě a jednoduše mě urážejí smyšlené domněnky a teorie, které mají někteří lidé tendenci vymýšlet. Jistě bych mohla mávnout rukou, říct si: „Ať si kecají,  dnešní noviny, budou zítra staré“ a podobné věci, kterými bych se ujišťovala, že mi to nevadí a že jsem silně nad věcí. Bohužel to tak není a já mám potřebu se obhájit. Konec konců, vzhledem k mé doufámbudoucí profesi, by to snad i mohlo být pochopitelné.

První bych se ráda vyjádřila k nařčení, že jsem neodehrála poslední zápas finálové série se Slavií Praha. Ačkoli jsem měla pocit, že k tomuto se snad ani nemá cenu vyjadřovat, nakonec Vám pánům chirurgům a fyzioterapeutům z Veselkého fóra ráda podám vysvětlení. Bolela mě noha! To je veškeré vysvětlení, které Vám můžu dát a dodám jediné – jestli si myslíte, že sebou někdo 10 měsíců tříská do palubovky a žije házenou proto, aby po tom roce dřiny proseděl na lavičce finále, na které dřel celý ten rok, tak to klobouček. Tomu se říká opravdu železně neotřesitelná logika. Ale chápu, řeka Morava nám pomalu stoupá, je vyhlášen stav ohrožení a jak to tak čtu a poslouchám – nejspíš není vyloučeno, že někomu to množství vody začíná šplouchat na nežádaná místa.

Nalakovaným nehtům na lavičce nemám odvahu dělat konkurenci. To je tak unikátní kameňák, že si netroufám ho jakkoli glosovat.

Další část článku bych chtěla věnovat fanouškům, kteří mi popřáli štěstí a přes jakékoli zprávy, které se objevily, se vyvarovali jakýchkoli popichujících poznámek. Velmi si vážím vašeho nadhledu a velmi ráda jsem hrála za tým HC BRITTERM VESELÍ. Hodně těžko sama nesu odchod z veselkého pekelného prostředí, které mi za tu dobu opravdu přirostlo k srdci. Vždy, když budu ve Veselí hrát, budu moc ráda vzpomínat na to, jak jsem mohla být na několik let Veselská panenka. Ale každého provází nějaký jak životní, pracovní, tak i názorový vývoj a člověk má potřebu se posouvat. Já v současné době dostala chuť hrát za Zlín. To je v podstatě vše. Láká mě určitá výzva, nová příležitost, nová práce. Každý člověk má právo se rozvíjet a zkoušet se věnovat  věcem, které jej motivují. Tak prosím ty, kteří kritizují mé rozhodnutí: dejte mi taky tu možnost jít v klidu za svou ideou.