Helena Štěrbová

Tak jsem po roce, kupodivu správně,  zadala své administrátorské heslo na dlouho nedotčené stránky a musím říct, že se cítím poněkud provinile, a tak to hned ze začátku vezmu zostra: „Bratře a všichni mí ostatní čtenáři (pokud tedy nějaké mám), od příští sezony slibuju co zápas to článek a pevně doufám, že bude o čem psát“.

Důvod? V poslední době se všude diskutovalo o všem možném i nemožném o mé osobě a mně bylo silně nepříjemné, že jsem neměla prostor se k daným „kauzám“ jakkoli vyjádřit (pokud tedy neberu v úvahu diskusní fóra, kam opravdu odmítám psát a diskutovat s frajerama typu tři tečky, vykřičníky a kdoví, co všechno anonymního dokáže chytrý svět kompjůtrů ještě vymyslet za nicky).  A proto jsme ráda, že mám tyto fajn stránky, které mi umožňují napsat přesně a doslova to, co chci říct a sdělit lidem, co je to zajímá.

(Celý příspěvek…)

Loni rozhodla v poslední vteřině posledního finálového zápasu o titulu pro Britterm Veselí nad Moravou. Letos do něj pkvůli zranění házenkářka Helena Štěrbová nastoupit nemohla.

(Celý příspěvek…)

Je to doma! Letošní ročník finále české ženské házenkářské ligy ukončila Helena úspěšnou střelou z devíti metrů v poslední minutě čtvrtého zápasu. Skvělý to závěr sezony. Celému týmu patří gratulace k zisku Mistrovského titulu a přání příjemných oslav a zaslouženého letního odpočinku.

Odkazy

• Krátký sestřih zápasu
• sport.cz
• iDnes.cz
• Povídání se šťastnou střelkyní

Dvě vítezství za dva týdny! A obě dvě s jednoznačným průběhem od druhé poloviny prvního poločasu. Ve středu jsem si na vlastní kůži vyzkoušela bouřlivé prostředí v Jindřicháči a řekla bych, že „dobrého stačí málo“ a „jednou je někdy až moc“. Po zápase jsem byla odhodlaná napsat tvrdý příspěvěk na adresu Jindřichova Hradce, ale uvědomila jsem si, že by to bylo stejně zbytečné a byla bych nejspíš akorát pro smích a proto vzkážu jediné: Holky hrajte prosím házenou, ne ragby!

Protipólem pak byl sobotní zápas se Šalou. Zatímco Hradec hraje vcelku pomalou, těžkopádnou házenou, Šala hraje technicky a rychle. A proto ten, kdo byl na pátečním tréninku, by jen stěží uvěřil průběhu sobotního zápasu. Tentokrát se potvrdilo pravidlo, jak špatný trénink, tak dobrý zápas. Zatímco v pátek jsme v obraně běhali jak pomatené lesní včely, v sobotu se objevil jakýsi řád a systém. Kde se vzal, netuším.

První půlka poločasu byla vyrovnaná , pak jsme se začaly dostávat do šancí, dobře jsme bránily, Černoška v bráně opět kouzlila a začínal se rýsovat jednoznačný průběh zápasu. Potřeba dodat, že k našemu výkonu nám taky pomohl nepřesvědčivý výkon Šaly, která má určitě za sebou i lepší zápasy, ale co, trocha samochvály snad neuškodí, ne? Vítězství jsme si určitě zasloužily a když jsme se ještě dozvěděly, že Michalovce prohrály v Bratislavě a tudíž nám k dosažení interligového zlata stačí remíza, nezbývalo než to pořádně oslavit a začít se připravovat na to česko – slovenské finále.

A co se děje teď? Užíváme si zasloužené třítýdenní pauzy a 17. 4. vyrážíme na dvoudenní výpravu na východ Slovenska, kde se pokusíme o historické prvenství českého týmu v interlize!

Pro ty, kteří by si rádi připomněli krásnou atmosféru sobotního zápasu, reportáž ze zápasu je ke shlédnutí na stránkách Televize Slovácko.

Tak aby jste si neříkali, že píšu jen o senzačních výhrách, tak hurá na pár slov o sobotním zápasu v Olomouci.

Takže průběh zápasu by se dal zkopírovat z popisu, který jsem zde zveřejnila v podzimní části. Co bylo jiné, byl nástup do zápasu. Myslím, že z Olomouce byl vcelku cítit respekt. Toho jsme využili, ale jejich zaskočená hra netrvala dlouho. Přesto jsme však drželi nějaký ten náskok. Velká škoda byla, že jsme ho nebyly schopné proměnit v ty dva body. Ale jednout ta vítězná vlna musela skončit a prej to už byla i vcelku nuda. Pro nás ovšem nuda moc příjemná… Na konce ve stylu vítězného objímaní a jásání jsme si nějak zvykly a změna nebyla moc příjemná. Ale síla tkví taky v pokloně lepšímu a není pochyb, že holky z olmiku zvládly konec zápasu prostě líp.

Co se mi na zápase moc nelíbilo byly přehnané emoce na obou stranách. Myslím, že to neprospělo nejen atmosféře na hřisti, ale určitě se to odrazilo i na kvalitě hry a změnilo to tvář jinak kvalitního zápasu, škoda toho. Ale už bude asi nutné si zvyknout, že souboj Veselí – Olomouc nebude nikdy poklidný a rivalita nebude zůstávat pod pokličkou.

Příští týden ve středu nás čeká zápas na horké půdě v Jindřicháči. Jestě jsem tam nehrála, tak jsem sama zvědavá, jestli je předchází pověst, nebo je to tam opravdu tak bouřlivé. Snad bude zápas končit objímáním a jásaním opět na naší straně

Tak je to tady Veselí na vrcholu interligové tabulky! Nádhera!!! A to díky dnešnímu skalpu Slavie z domácího prostředí. Ty poslední dvě slova bych obzvláště vyzvidhla. Protože o tom, kdo je dnes doma, nebylo od počátku pochyb. A proto díky moc dnešním divákům. Byli jste opravdu skvělí a byla radost pro Vás hrát.

A jaká byla ta naše dnešní hra? Uvolněná, z naší hry číšilo sebevědomí a hlavně touha po bodech a po tom přenádherném prvenství, které nás bude zdobit, ještě nejméně dva týdny a doufejme, že i o něco déle. Už v šatně byla vítězná nálada. Samotný zápas, ačkoli jsme byli celý čas ve vedení, byl vyrovnaný od začátku do konce.

Slávistky hrály hezkou svižnou házenou s rychlým přechodem a mám pocit, že se pokoušeli naše zkušené družštvo trošku uhnat. Po pravdě, to je nejspíš taktikou většiny týmů. Co mě ale dnes překvapilo, bylo to, že jsme s nimi drželi tempo po celý zápas a nebyla třeba zklidňovat a měnit herní tempo, stručně a jednoduše, my jsme prostě stíhaly. To že si Černoška dala zase gól už netřeba komentovat, jen by možná stálo za to zjistit, jestli si k těm všem svým prvenství nepřipíše další, avšak poněkud kuriozni: titul nejlepší střelkyně branařka..

Co mě však na tom vítězsví hřeje nejvíc (samozřejmě kromě toho krásného pohledu na str. 292 v teletextu)? Asi to, že to byla krásná moderní, ale hlavně kolektivní házená. V obraně jsme si pomáhali v útoku připravovala jedna druhé střelecké pozice. Mám z toho opravdu krásný pocit a doufám, že i vy, kteří jste dnes zavítali nás povzbudit do veselké haly a ještě jednou díky dnešním úžasným divákům!

No a nakonec by slušelo poděkovat Majdě  (Jarmila Kočí), kterou bych pro dnešek vyhlásila jako nejlepší oslavenkyni – hostitelku. Takže všechno nejlepší…:)

Tří zápasy od poháru s Olomoucí, začátek nové sezóny, nečekané posuny v tabulce… Tolik témat a tady pusto a prázdno? Stydím se…  Ale učený z nebe nespadl a tak i já spolu s dalšími usedla ke knihám a věnovala se studijním povinnostem. Teď, když jsem našla konečně chvilku čas na stránky, bych Vás o všem ráda stručně a souhrně informovala prostřednictvím pár postřehů…

Pamatujete na článek: Jsme prvním českým týmem, nejméně na tři týdny? Změna… Jsme prvním český týmem, už skoro tři měsíce!!! Náš poslední prohraný zápas byl na začátkem sezony proti Zlínu. Už teď je to dle mého názoru velký úspěch. Ale s jídlem roste chuť a tak mnoho z nás si začalo klást cíly v podobě met nejvyšších, tzn. začaly jsme si odvážně brousit zuby na interligový titul.

Co dalšího se stalo? V televizi se začaly objevovat přímé přenosy ze zápasů interligy.  Není asi třeba zmiňovat, že není lepší propagace, než televize, a proto: „Třikrát hurá pro ženskou házenou!“ V té souvislosti jsem dostala taktéž spoustu dotazů, jak se nám hráčkám hraje před kamerama? Budu mluvit za sebe. Je to fajn. Stejně tak, jako je motivující hrát před plnou halou, je motivující hrát s kamerama v zádech. Pocit, že se na mě dívá zase o nějakého toho diváka víc určitě pohání k lepším výkonům a snaze ukázat hezkou házenou. To že se to ne vždy podaří je věc druhá, ale o tom už zde bylo psáno…

Nakonec bych ráda zmínila, že se nám hráčkám objevila v týmu nová konkurentka. Neslyšely jste o ní? Jmenuje se Lenka Černá, známá česká brankářka nám hráčkám v poslední době začíná fušovat do řemesla. Nejenom, že se zapsala na listinu střelců, v posledním zápase zahájila útok i na umístění v žebříčku trestů. Sama jsem zvědavá, jak se její aktivity mimo brankoviště budou dále vyvíjet.:)

Tolik k postřehům ze začátku jarní části a na závěr snad jen pozvání na sobotní zápas ve Zlíně. Doufejme, že se nebude historie opakovat a my budeme pokračovat dál ve vítězném stylu.

Od posledního příspěvku už pomalu ale jistě napadla pořádná závěj sněhu, byla prolita spousta kapří krve,  a co víc, spousta z nás už pomalu ruší novoroční předsevzetí a já se teprve odtrhla od Vánočních, povánočních a Silvestrovských radovánek a rozhodla se sepsat, co se za to dobu stalo. Především bych ale Vám všem, mým milým čtenářům, ráda popřála šťastný nový rok…

Vánoce byly letos obzvláště štědré, první dárek jsme si s holkama nadělily již 20. 12. v sobotu, když jsme doma porazily Michalovce, což nás posunulo na druhou příčku interligy a před Olomoucí jsme zase o krok dopředu. Na to jaký měl zápas průběh (jen párkrát se dostali Michalovce na kontakt) bylo k vidění spoustu emocí na Michalovské lavičce a trenér Lukačín se dokonce začervenal. Pak už následoval týden volna a čekal nás Český pohár. V semifinále jsme narazili na Olomouc, se kterou jsme na domácí půdě remizovali. Tentokrát byla Olomouc vítězná, ale co, první vyhrání z kapsy vyhání. Utkání bylo televizní. Bratr se prý zvládl dívat na celý zápas, za což mu patří můj velký obdiv a veškeré uznání. Snad nebudu přehnaným kritikem, když si dovolím říct, že na obou stranách se hrála mizerná házená, která by rozhodně neměla být ukázkou čekého vrcholu. Ale každý den není posvícení a každý z nás má občas obě ruky levé. Nepostup bych neviděla tak tragicky. Dle mého názoru je důležitejší liga a na to, co se předvádělo o víkendu by stálo za to zapomenout a teď se pořádně připravit na domácí zápas s Bratislavou. Byl by to hezký začátek sezóny a pokud nám domácí publikum připravý takové prostředí jako v zápase s Michalovcema je možné, že nás také dovede do vítězného konce…. Takže odložme číše a hurá do jarní části interligy a doufejme, že tento rok bude ještě o stupínek lepší než ten minulý

Už během týdne nám to nějak podezřele létalo směr brána a celková forma týmu vypadala velmi nadějne, ale že by to mohlo stačit na Šalu, to by si troufala tvrdit jen velmi odvážná hrstka hráček. Hala v Šale je totiž známá jako nedobytná pevnost, kde často ani ty nejnadupanější týmy nenacházejí dostatek sil k vítězství, proto když jsme seděli před zápasem v šatně, naplňovala mě velká dávka respektu a tak trochu obava, jak se zápas bude vyvíjet. A jak se nakonec vyvíjel?

Již při rozvcvičce bylo vidět, že Černoška se rozhodla zamknout bránu a že ukáže kdo je pánem tří tyčí. Odhodlání a nasazení z ní jenom sálalo a mě napadlo – proč ne? Ze začátku zápasu jsme se statečně držely, ale holky ze Šaly dávaly velmi striktně najevo, kdo je tady domácí a pomalu si získavaly odstup. Do šaten jsme šli s pětigólovým mankem. Na to jsme byly ovšem připraveny. První poločasy Šaly bývají silnější a je důležité se z toho hlavně nepo… Takže žádné skládání zbraní se nekonalo a navíc ta Černoška fakt zářila, tak proč toho nevyužít a nedát tam těch pár gólů a trošku to zdramatizovat? Ještě deset minut před koncem to vůbec nevypadalo, ale gól následoval gól a pak další, na jejích stráně několik marných pokusů, které končily v rukou naší kouzelnice, která bránu doslova zaklela a ani se nenadějem je půl minuta do konce a my prohráváme o gól. Těžko vyjádřit pocit, který Vás naplní při vstřelení vyrovnávací branky 10 vteřin před koncem. Je to nádhera a včera také uspokojení, že vyrovnám ten můj ne příliš uspokojivý výkon. Poslední vteřiny patřili stylově Černošce, když zlikvidovala poslední střelu. Terezka trefně euforii dokořenila svým: „Leňo, ty jsi Bůh!“ Dál už následovaly jen nevěřícné pohledy, jásot a nevysvětlitelná radost… Bod ze Šaly, ještě teď se culím, kdo by to byl tušil?

V době, kdy byly moje stránky u zrodu, jsem Vám, mým milým čtenářům, slibovala, že vás budu informovat o aktuálním dění v našem házenkářském světě a co víc, zavázala jsem se, že nebudu pouze přeformulovávat zprávy z novin, ale budu se snažit Vás vtáhnout do zákulisí sportu, který máme všichni tak rádi a prezentovat tady svoje dojmy a názory. Proto jsem se rozhodla zde zveřejnit svůj názor na aktuální situaci, kterou vyvolal otevřený dopis adresovaný předsedovi svazu, který požaduje odstoupení současného reprezentačního trenéra p. Tkadlece. Nehodlám zde nijak hodnotit situaci ženské repre, na to nejsem dostatečně kompetentní a navíc by to nebylo ani nejvhodnější…

Musím se přiznat, že mě dopis hodně zaskočil. Již když jsem absolvovala ME a MS s juniorkama, které se pořádaly v ČR bylo družstvo vystaveno drobnohledu a při našem nepostupu ze základní skupiny bylo napsáno a vyřčeno spoustu ostrých slov, které padaly jak na hlavu hráček, tak především na hlavu vedení reprezentačního družstva. Díky tomuhle jsem přehnanou kritiku začala brát jako nutné zlo a něco co vždy bylo a bude a odmítala se tím zaobírat. Avšak je zřejmé, že dopis pod který se podepsaly všechny interligové kluby není anonymní hodnocení , ale snaha o účinnou negativní kritku. Když si představím sebe coby osobu, kterou daná problematika tlačí tak, že se spojím s ostatníma a rozhodnu se napsat jakousi skupinovou petici, tak chci aby něco změnila a byla účinná. Možná se pletu, ale účinnou ji nedělá to, že se pod ni podepíšou všechny kluby, oficiálně se odešle na svaz a zveřejní na internetu. V úvodu se tvrdí, že jim na české házené záleží, chtějí změnu pro dobro týmu, nechtějí pouze kritizovat… Znělo to krásně, do dopisu jsem se ponořila s vervou a nadšením zjistit s jakou taktikou na zlepšení situace kluby přišly a s naději, že bude líp a že konečně někdo našel cestu ven z nekonečného bludiště našich smolných neúspěchů. K mému velkému zklamání jsem dopis četla několikrát a stále přemýšlím, kde je to řešení? Kde je nějaká ucelená představa, jak by se vše mělo dál vyvíjet? Nabízíte pomoc. Jakým způsobem? Dovolím si říct, že pokud zveřejním takovou petici se snahou vyvolat zájem veřejnosti a kritizuji jednání od zeleného stolu, měla bych i veřejnosti uvést svoji představu, s tím spojené výsledky, předkládat příklady, nekřičet do větru a hlavně nechtět se dostat k tomu zelenému stolu. Z dopisu se stala jen další negativní kritika, která k ničemu nevede. K žádné změně ani zlepšení situace, jen ke spoustě diskusí, které českou házenou nikam neposunou. Každý mámě svůj názor a bohudík, že máme možnost ho denně svobodně vyjadřovat (za komunistů se špatně nežilo) a tento názor respektuju, jen mě mrzí, že jsme opět tam, kde jsme byli, jen to co se říká už nějaký ten pátek se sepsalo a hodilo do schránky a na stránky. A výsledek? Milí zástupci klubů WHIL, nečekejte zlepšení situace, když nepřinášíte řešení. Omlouvám se, ale okamžité odvolání reprezentačního trenéra, bez jakékoli další představy totiž nehodlám považovat za konstruktivní řešení…

Můj skromný názor a pocity z otevřeného dopisu:)